Category: Knihy

Recenze: Běguni

O většině přečtených knih nemůžu tvrdit, že by ve mně zanechaly nějakou postřehnutelnou stopu. Běguni ale mezi ně neřadím. Je to knížka, kterou jsem si po přečtení chtěla okamžitě přečíst znovu.

Není to o postavách ani samotném příběhu. Je to o knize jako celku, o tom, co nám chce říct. Běguni Olgy Tokarzczukové je knížka, kterou by si měli přečíst všichni, kdo rádi cestují. Je totiž o cestování, lidech, takzvaných běgunech, pro které není důležité přemístit se na konkrétní místo, ale záleží jim především na samotné cestě, pohybu z místa na místo. Když totiž někde zůstáváte dlouho, upadáte do stereotypu, čas i prostor se vám slévá v jedno velké nic. Ale když cestujete, je jedno kam, žijete, váš život dostává nový smysl i rozměr. Protože samotná cesta je cíl.

Kniha nevypráví příběhy konkrétních postav ani se nezaměřuje na konkrétní dějovou linii. Všechny v knize zmiňované příběhy a lidi však jedno spojuje – cestování. A taky trochu ironie a potutelný humor. Právem Olga Tokraczuková získala za tuto svou knihu nejprestižnější polskou literární cenu NIKE 2018.

Ačkoliv po prvních přečtených stránkách možná nabudete dojmu, že půjde o lehké a nenáročné čtivo, po přečtení dalších pár desítek stran zjistíte, jak hluboce jste se mýlili. Autorka střídá vyprávění, respektive své soukromé deníkové záznamy v ich-formě s vyprávěním příběhů v er-formě. Nejsou to však příběhy, které by sama prožila, ale se kterými se seznámila na svých nesčetných cestách.

Občas se vám může zdát, že jednotlivé texty v knize jsou řazeny beze smyslu. Že nemají logiku. Ale tak to není. Když budete číst pozorně, zjistíte, že to, co jste možná považovali za nadpisy jednotlivých kapitol, jsou autorčiny osobní poznámky, názvy, které svým poznámkám a příběhům dala. Osobní poznámky pak střídají příběhy, které také nejsou v knize rozmístěné jen tak náhodou. Stačí jen pozorně číst. Opravdu pozorně. To vše je doplněno ještě ilustracemi, které čtenáři usnadňují orientaci ve vyprávění.

Proto jsem na začátku zmínila, že ihned po přečtení knihy jsem měla chuť si ji přečíst znovu od začátku. Mám dojem, jako by mi pořád něco důležitého unikalo. Jako bych něco vynechala. Myslím, že jednou knihu přečíst nestačí. Musíte si z ní odnést co nejvíc. Musíte se do autorky vžít a pochopit, co myslí tím, když píše: „Důležitým pojmem v psychologii cestování je touha, to ona udává lidské bytosti pohyb a směr – probouzí v ní přilnavost k něčemu.“

Chcete se i vy stát běgunem, nebo zůstanete `pouhým` cestovatelem?

*****

Abych k vám byla upřímná, knihu bych si asi nikdy sama od sebe nekoupila. Přečetla jsem si anotaci, pár recenzí a došla k názoru, že si ji někdy vypůjčím v knihovně. Pak se mi ale dostalo příležitosti vybrat si z internetového knihkupectví Megaknihy knížku. Recenzní výtisk. Rozhodla jsem se, že to budou právě Běguni. Šlo o čistě spontánní rozhodnutí a byla to ta nejlepší možná volba. Druhou takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Ne takovou, která by mě donutila tak moc přemýšlet. Nad sebou i nad tím, co je v životě skutečně důležité.

Chcete si knížku pořídit i vy? Navštivte oficiální stránky Megaknihy.cz. Mají tu nepřeberné množství knižních titulů za hodně příznivé ceny.

A nakonec otázka pro vás:

Nakupujete knihy online, nebo raději v kamenných prodejnách? 🙂

17Zář

Recenze: Jiná

Sport moc nesleduju. Ale pravdou je, že na Gabrielu Koukalovou jsem se občas ráda podívala. Zaujal mě na ní hlavně fakt, že vypadá jako obyčejná holka. Že se nalíčí, i když má před...

30Srp

Recenze: Na odvrácené straně

Hodnotit žánr sci-fi, když jsem nikdy žádnou knihu s touto tematikou nečetla, je pořádný oříšek. Na druhou stranu to má jistou výhodu. Nemuset porovnávat a jen se čistě rozhodnout...

15Srp

Recenze: Norkový kožich za hrst vloček

Něco z historie můžete pochytit dvojím způsobem. Buď ve škole, ale to baví jenom málokoho, anebo samostudiem. Třeba čtením knih jako je tahle. Čtením příběhů, které se skutečně...

19Čvc

Recenze: Oni nevědí, co činí

Už bylo dost oddychové literatury. Občas je třeba sáhnout po takové, která se možná nečte snadno a bez přemýšlení, zato nám může mnohé dát. A taková je i kniha, o které právě...

05Čvn

Recenze: Do posledního dechu

Recenzí na thrillery tu na blogu už pár mám. A jsou vesměs pozitivní. Zřejmě mám na tenhle žánr štěstí. Je taky jeden z mých nejoblíbenějších. Ale jen málokterá kniha mě donutí...

22Kvě

Recenze: Nový čas

Román jsem si musela přečíst, protože jsem o něm slyšela jen samá superlativa. A taky získal Cenu Karen Blixenové. Už vím proč. Je totiž jiný. A to nejen příběhem, ale i poselstvím,...

16Kvě

Recenze: Krvavá karikatura

Terorismus. Slovo v posledních letech skloňované ve všech pádech. Proto když jsem se o knize Krvavá karikatura dozvěděla, musela jsem ji mít. Je totiž přesně o něm. O tom, jak snadné je...

27Dub

Recenze: Krasojezdkyně

Přiznávám a stydím se. Od Jojo Moyesové jsem nečetla vůbec nic. Nebo si to aspoň nepamatuju. Teď jsem sáhla po Krasojezdkyni a trvalo mi zhruba sto třicet pět stránek, než jsem pochopila,...

08Dub

Recenze: Dítě jménem Kuba

Vzhledem k tomu, že ještě nejsem rodič, říkala jsem si, že knížka, která je celá o vztahu matky a syna, mě rozhodně nemůže zaujmout. Natož aby se mi snad líbila. Nic proti dětem,...

FOLLOW @ INSTAGRAM