V posledních letech je to velký trend. Trend, kterým by se měli řídit všichni. Žít zdravě. Lada Nosková ví, jak na to. Živí se totiž jako výživová poradkyně. A napsala i knihu receptů Štěstí na talíři, která je plná chutných pokrmů. A co hlavně – není raw ani veganská! Lada při přípravě jídel používá úplně všechno. Co znamená žít zdravě? Jak můžeme být šťastnější a co by pro nás mělo být v životě nejdůležitější? Nejen o tom jsme si s Ladou popovídaly.
Lado, na svých sociální sítích píšete, že jste hlavně cestovatelka a výživová poradkyně. Takže když cestujete, je to asi hodně o jídle, že? Kde vám nejvíc chutná?
Ano, miluju cestování, a v zemích, kde se vyskytuji, ráda ochutnávám jídla. Nejraději mám Asii. To čerstvé ovoce a zelenina, to je neskutečné, chuť, vůně je tak skvělá, že si pak dlouho nemůžu koupit mango v Česku. Vyhovuje mi jíst mnoho čerstvé zeleniny, ryby, miluji koření a bylinky. Thajská, indonéská jídla pak ráda vařím i doma a přetvářím recepty k obrazu svému, abych je mohla nabídnout i mým klientům, kteří u mě hubnou. Mám také ráda středomořskou kuchyni, pochutnám si v Řecku, Itálii i Španělsku. Líbí se mi i indická a libanonská kuchyně, kterou jsem poznala díky mé libanonské kamarádce. Ona mě naučila ten nejlepší hummus na světě. Problémy s jídlem mívám pouze v Americe. Jejich sladké chleby, šunky a překombinovaná jídla plná sladkých omáček mi fakt nevyhovují.
Když jsme u toho koření a bylinek. Přijde mi, že u nás je obojí nedostatkovým zbožím. Kde je sháníte?
V sezoně si je sama pěstuju na terase. V zimě kupuji. V prodejnách jako je Delmart, Billa, Makro jsou vždy.
Dostala se mi do rukou vaše kuchařka Štěstí na talíři. Oceňuju na ní hlavně to, že není raw ani veganská. To je dneska hodně oblíbený způsob stravování. Vy máte ve své kuchařce maso, sýry, mléko… Zkoušela jste někdy jíst vegansky nebo `vitariánsky`?
Ano, snažila jsem se, aby byla kuchařka použitelná pro širokou veřejnost. Já sama nejsem propagátorkou žádného výživového směru. Své klienty učím jíst vše, ale ve správné skladbě. Minulý rok v létě jsem jedla jeden měsíc RAW. Přišlo mi to fajn, protože byla zrovna sezóna výborného letního ovoce, tak to bylo snadné. Když jsem se ale pořádně zamyslela nad tím, co jsem za den snědla, moje strava byla chudá na bílkoviny. To vnímám jako hlavní úskalí těchto výživových směrů – strava je nekomplexní, chudá na bílkoviny a někdy i na tuky. Vůbec si nedokážu představit takto jíst dlouhodobě, natož v zimě. Mám za to, že člověk se někdy potřebuje jídlem i zahřát, a to při raw stravovaní nefunguje. Každému, koho to láká, bych to určitě doporučila vyzkoušet. Ideálně teď, když je teplo.
Takže vás přinutilo vrátit se k normální stravě hlavně to, že se vám nedostávalo bílkovin a tuků?
Nedokážu existovat na smoothie drincích a salátech. Já prostě tu teplou polívku potřebuju. Stejně jako potřebuji jíst ryby, mléčné výrobky, sýry. Bez nich je moje strava omezená, a to se mi nelíbí ani chuťově ani výživově. Jsem zastáncem pestré, vyvážené stravy. Takto si vyberu i v restauracích na cestách. Nejsem omezována tím, že nemůžu tohle nebo ono.
Ve své knize píšete, že zlomovým momentem pro vás byla chvíle, kdy jste kvůli těhotenství nabrala sedmnáct kilo. Od té doby jste se začala o jídlo a stravování zajímat víc?
O jídlo jsem se zajímala ještě předtím, než jsem otěhotněla. Už tenkrát jsem radila klientům, jak zdravě zhubnout. Po porodu jsem si to ale zakusila sama. Byla jsem překvapená, jak se dá v průběhu těhotenství přibrat a také mě překvapilo, že zhubnout poporodní kila není jen tak. Rozhodně nemám štíhlost zadarmo, taky musím máknout a dávat pozor na to, co jím. Dnes ale po té své zkušenosti můžu lépe pochopit, jak se žena s nadváhou cítí a co ji trápí. V průběhu času jsem také pochopila, že lidé se bojí zdravé stravy hlavně proto, že mají pocit, že si nepochutnají. A tento mýtus se snažím vyvrátit. Pro mě je nepochopitelné, že v dnešní době stále lidé vnímají jídlo jako něco dobrého = kalorického nebo zdravého = nechutného. Myslím, že na kuchařce je vidět, že člověk „v dietě“ si užívá a to byl cíl.
Většina žen má po porodu problém zhubnout. Nemají čas si pro sebe vařit, většinou si nemohou dovolit ani pravidelně třikrát čtyřikrát týdně cvičit. Co jim radíte?
Nejzásadnější je motivace. Pokud si jenom stále říkáte: „Měla bych zhubnout“, bohužel to nestačí a hubnutí nebude úspěšné. Zažila jsem mnoho žen, které říkaly, že nemají pevnou vůli. Ve chvíli, když přišla ta správná motivace, pevná vůle se najednou objevila a kila mizela. Konstatování, že nemám čas, je další z výmluv. Pokud to opravdu chtějí, ten čas si na sebe najdou. Ze začátku to může být náročnější, než se člověk zorientuje v zásadách a pochopí principy. Postupem času si připravuje jídlo s minimální časovou investicí, díky plánování jídel na více dní dopředu, mražení, variacím základních surovin a jiným vychytávkám, které klienty učím, se vše usnadní. Klienty nenechávám ve štychu, pravidelně je zásobuju nápady, v mé online poradně přibývá týdně deset nebo patnáct receptů, které dostávají uživatelé spočítané přímo na míru. Hubnutí jde jedna báseň.
Všechny recepty vymýšlíte sama?
Recepty nevymýšlím sama, nechala jsem se inspirovat na cestách, v různých cizokrajných restauracích i od kamarádů. Nejsem moc dobrá na to, jídlo od základu sama vymyslet. Častěji se stává, že něco na cestách ochutnám a hned mi to naskakuje – to by se dalo vyměnit za toto, tady ubrat, tady přidat a je z toho super vyvážené jídlo. Přemýšlím více o nutričních hodnotách a snažím se ho mimo chutě pozvednout i na funkční výživu.
Pracujete jako výživová poradkyně. Jaký je nejčastější důvod toho, že jsou lidé, kteří za vámi chodí, při těle? Stres? Nekvalitní jídlo? Nedostatek pohybu?
Byly doby, kdy chodili převážně ti, kteří chtěli zhubnout. Doba se ale postupně mění a přibývají ti, kteří mají potřebu zlepšit stravovací návyky. Kteří chtějí ozdravit jídelníček sobě i celé rodině, ti, kteří sportují a vnímají, že musí jíst kvalitně, aby jim sport dělal radost. Jsem nadšená, že se vnímání zdravého stravování pomalu mění. Často se také stane, že přijde paní, která chce jen doladit pár kil a vedle ní zhubne také její manžel a dcera. Zdravý životní styl ovlivní celou rodinu a to je fajn.
Existují nějaké univerzální principy, které radíte všem lidem bez rozdílu pohlaví, věku, tělesných dispozic…?
Ano, stará známá, tolik propíraná pravidla – jíst pravidelně, dostatečně pít, hýbat se, jíst dostatek zeleniny a ovoce. A pak ty navíc: plánovat, nenechat se vyhladovět, přemýšlet v obchodě, číst etikety, porovnávat porce, krotit se v alkoholu a podobně.
Tím alkoholem myslíte víno i tvrdý alkohol? A jak je to při hubnutí s kávou?
Ano, víno, tvrdý alkohol, koktejly – všechno. Alkohol obsažený v těchto nápojích je obsahem prázdných kalorií. Ve vínu je zbytkový cukr, v koktejlech všechny přísady, jako ovocné sirupy, jsou plné cukru, obsahují ovoce, někdy i smetanu. Ze všech možností je víno samozřejmě nejmenší zlo. S kávou problém není. Samotná káva obsahuje jen 7 kJ, a pro lidský organismus je prospěšná. Otázkou však je, co do ní… Cukr? Dvě deci plnotučného mléka? Obojí špatně. Z pochutiny, která neobsahovala nic, se stalo energeticky seriózní jídlo, tedy zdroj kalorií.
Může člověk, který jí celý život nezdravě a ani nesportuje, ze dne na den najet na zdravý životní styl?
Může, když chce. Když vám zítra lékař nařídí diabetickou dietu, protože vám diagnostikoval cukrovku, taky se ze dne na den změníte. Je to otázka přístupu. Buď chci a udělám pro to maximum, nebo nechci a hledám důvody, proč to nejde. Když si člověk, který nikdy nesportoval, dá za cíl splnit čtyři tisíce kroků za den, je to cíl, který zvládne a může ho navyšovat. Když si člověk, který jí nezdravě, dá za úkol, že sní za den dva kusy ovoce a dva kusy zeleniny, taky to zvládne. Je důležité naložit si takové cíle, které jsou reálné. A časem je můžu posouvat.
Víte počet lidí, kterým jste už pomohla?
Nevím, ale odhaduji ho na stovky.
Máte představu o tom, kolik z nich vydrželo žít zdravě dlouhodobě? Určitě se najdou i ti, co to vydrží půl roku nebo rok a pak se zase vrátí do starých kolejí.
Těžko říct. Nemám přehled, pokud mě opravdu nenavštíví znovu. A ti, kteří se objeví znovu, z velké většiny nemají stejný problém, jako když přišli poprvé. Něco jim z prvního kola hubnutí v hlavě zůstalo, ví, co mají dělat, jen se méně snažili nebo jim do života vstoupila nějaká významná událost, třeba těhotenství nebo nemoc.
Měla jste někdy klienta, kterému jste nedokázala pomoci?
Občas takového potkám. Chtěl zhubnout, ale vlastně nechtěl. Snažil se vše dodržovat, ale všechno porušoval. Potřeba zhubnout je spojena s emocemi. Člověk je nespokojený, nemá se rád, možná má vztahové problémy, pracovní problémy, zdravotní problémy. Nikdy nevím, co přesně se v člověku odehrává a co řeší. A v tomto emočním zmatku se těžko hubne. Klient se tváří, že to myslí vážně, ale přitom se to v něm mele a neví, z které do které. Na hubnutí potřebujete klid, a ne řešit existenční problémy. Proto se to někdy nedaří.
Chodí si k vám pro radu i známé osobnosti. V tom, co děláte, musíte být tedy hodně dobrá. V čem se liší váš postup od postupu jiných výživových poradců?
Myslím, že umím lidi vyslechnout, pochopit a najít tu správnou cestu. Nejsem dogmatická, hledám řešení pro každého individuálně. Umím podpořit, povzbudit, ale i pokárat. Jsem empatická a brzy vycítím, co na koho platí. Jsem stratég, ale myslím to s lidmi dobře. Jsem šťastná, když se mým klientům daří a dávám to najevo. S mnohými z nich se nakonec spřátelím a stýkáme se i mimo téma hubnutí. Narodila jsem se proto, abych pomáhala lidem. Tak. Konec samochvály 🙂
Nemůžu se ubránit pocitu, že zdravému stravování supermarkety pořád příliš nepřejí. Bílou rýži seženete vždycky, ale celozrnnou téměř nikdy. Řepkový nebo slunečnicový olej je v několika variantách, ale kokosový jenom jeden. V tom lepším případě. Ptám se po cizrně a paní, co zrovna zandává zboží do regálu, vůbec neví, o co jde a tak mi jako náhradu nabízí kukuřici. Sehnat čerstvé ovoce a zeleninu v sedm hodin večer? Ani nápad. Slazené limonády a brambůrky jsou ale vždycky hned u vchodu. Nejsme tady u nás, co se týče nabídky v supermarketech, ještě pořád trochu pozadu za jinými evropskými státy?
Buďme rádi, že vůbec máme možnost tohoto širokého výběru. Jsou země, a myslím tím civilizované země, kde lidé neseženou cizrnu vůbec, ovoce je předražené a z olejů je zase jen ten kokosový. V lednu jsem byla měsíc na Havaji a když máte zaplatit 9 dolarů za toustový chleba a ten je příšerně sladký, protože je v něm cukr, rajčata stojí dvanáct dolarů za 400 g, vzpomínáte s láskou na české supermarkety. A to, co se nabízí u pokladen, ani nechcete vidět, natož jíst.
Člověk, který je náročný na výběr surovin, si hold musí najít zdroje, kde si to své sežene. Zpravidla tyto specifické věci nabízejí různé zdravé e-shopy. Uděláte si jednou za čas větší objednávku a ostatní základní potraviny dokoupíte v běžné síti. Nemyslím si, že je složité si ty správné věci koupit.
Máte manžela a syna. Dbáte na to, aby i oni jedli zdravě nebo jim sem tak nějaké ty hranolky nebo smažený sýr dopřejete?
Syn se naučil jíst smažák až na letních atletických táborech. Hranolky mu dělám odmalička doma v troubě, protože je máme rádi celá rodina.
Snažím se být „normální“, jen hledám ty zdravější varianty. Striktní odpírání sladkostí a nezdravých jídel stejně z dlouhodobého hlediska nikam nevede. Chci, aby poznal všechno a až bude dospělý, bude mít možnost volby. U nás se vaří zdravě a babičky, škola, tábory a soustředění tu zdravou bilanci trochu vyrovnají J Ale já se z toho nehroutím, protože, kdybych tlačila na pilu, `tohle nesmíš`, `tohle nikdy nejez`, úspěšná bych nebyla. Syn už je ve věku, kdy mu začíná záležet na kondici, moc dobře ví, co dělám za práci, takže se (téměř) vždy shodneme.
Hřešíte někdy vy sama?
Samozřejmě, že ano. Ráda si dopřávám v Itálii zmrzlinu, v Dubaji jím velké množství datlí, ve Francii si dám kousek bílé (jedovaté) bagetky. Nejsem stroj, jsem normální člověk a cestování s přáteli mě baví mimo jiné i pro ty chvíle relaxu u společného jídla. Nikdy to ale nenechám zajít tak daleko, že bych se úplně spustila. Mám klapku, kdy vím, co je v poho a ráno si to vyběhám.
Co podle vás znamená žít zdravě?
Jde o dlouhodobou vizi. Není to hubnutí do plavek, protože se blíží dovolená, nebo plesová sezona. Je to život, který si prožiju v souladu se zdravím bez ohledu na to, co se právě děje, v jaké zemi se nacházím, nebo jaké je roční období. Prostě stále. Za mě je to pár zásad, které se snažím dodržovat vždycky, pár pravidel, která jsem přijala za své, aniž by mě to omezovalo nebo stresovalo, a pár hříšků, kterými si to celé občas okořením.
Svůj vysněný obor jste začala studovat až v pozdějším věku. Znamená to, že kdybych se chtěla stát výživovou poradkyní třeba ve čtyřiceti, padesáti, pořád mám šanci?
V podstatě jo, protože když se člověk opravdu rozhodne na stará kolena, jako já, ještě něco studovat, tak to zvládne. Ale je potřeba počítat s tím, že to bude stát mnohem více času a úsilí, než když jsme mladší. Byl to stres, mnohdy nepřiměřený, který se projevil na zdraví. Skloubit práci, denní studium a péči o tříleté dítě není sranda. Ale mám skvělou rodinu, manžela, i obě babičky, které mi vydatně a ochotně pomáhaly.
Předpokládám, že nikdy není pozdě na to začít žít zdravě. I kdyby mi bylo třeba šedesát…
Na pražském půlmaratonu jsem potkala paní, které bylo okolo sedmdesáti a jak jí to běželo!!!! Pokud chcete, dokážete to. Jen musíte vědět proč.
Foto: archiv Lady Noskové
Příjemný a inteligentní rozhovor. Ztotožňuji se s uvedeným přístupem a principy. Přeji Vám i nadále pevné zdraví. štěstíčko. spokojenou rodinu a mnoho úspěchů.jk