Tumor: Karcinogenní romance je divadelní představení, v němž hraje hlavní úlohu člověk a v něm rostoucí nádor. Je to hra o zoufalství a beznaději, ale také o způsobu, jak se s tím člověk může a nemusí smířit. A co především – je to dokonalá souhra dvou performerů.

Každá doba má svou nemoc

Tumor: Karcinogenní romance je o člověku a o něčem, co v něm roste a co se ho chystá zabít. Je možné tuto věc milovat? Prostřednictvím hry chtějí její tvůrci zkoumat spojení mezi tumory a naší společností, přičemž se opírají o tvrzení, že každá dobá má svou specifickou nemoc a tou naší je právě rakovina. Jak ovlivňuje intimní vztahy? A společnost jako takovou? Nebo bující ekologickou krizi? Všechno souvisí se vším, přesvědčte se sami.

Pojídání pečeného kuřete

Nela H. Kornetová a Gregers A. Kroksleiven-Hansen, hlavní a jediní aktéři Tumoru, nás, diváky, svými výkony od začátku až do konce neustále překvapují. Nikdo si nedovolí ani zakašlat. Herci skáčou, plazí se po sobě, utíkají před sebou, zpívají (nutno podotknout že velmi dobře)… Nejsilnější scéna ale přichází, tak jak to má být, až za polovinou představení, kdy se schyluje (ano, vážně to tak působí!) k romantické scéně, při které žena pojídá pečené kuře. Nejprve způsobně, záhy se s rakovinou o pokrm pere jako divoké zvíře. Vzduchem létají sliny i kusy masa.

Divadlo, které divadlem není

Tumor: Karcinogenní romance není obyčejné divadelní představení, vlastně ho ani téměř ničím nepřipomíná. Nejspíš si ani nebudete připadat jako v divadle (Vy ale ani v divadle nejste, nacházíte se v karlínské Invalidovně, která v první polovině 18. století sloužila jako ubytovna pro válečné invalidy.), naopak jste součástí něčeho, co trpící a na smrt odsouzený člověk prožívá. Máte možnost nahlédnout do jeho nejniternějších pocitů. Vždyť jste mu tak blízko.

Režisérka hry a zároveň její aktérka Nela H. Kornetová bere lidské tělo jako materiál, který je nutno prozkoumat. Společně s poetickým textem Dagmar Radové, devadesátkovými lovesongy i autorskými instrumentálními skladbami vzniká silná obrazová inscenace, v níž nebudete pohlížet na člověka jenom jako na něco, co je stvořeno z masa a kostí, ale především jako na živého tvora s mnoha pocity a emocemi.

Projekt vznikl ve spolupráci uměleckého souboru T.I.T.S., divadla A Studia Rubín, Studiem Alta a Iniciativou pro Invalidovnu.

Více se o hře a termínech, kdy se hraje, dozvíte ZDE.

Foto: Patrik Borecký