Category: Knihy

KnihyRecenze

Recenze: Jiná

Sport moc nesleduju. Ale pravdou je, že na Gabrielu Koukalovou jsem se občas ráda podívala. Zaujal mě na ní hlavně fakt, že vypadá jako obyčejná holka. Že se nalíčí, i když má před závodem, který třeba rozhoduje o její budoucí kariéře. Gabriela není jenom biatlonistka. Je to hlavně žena, která má také starosti. Jako my všichni.

O téhle knize jsem slyšela už spoustu informací. Že je smyšlená, že Koukalová jenom na všechny hází špínu, že poškozuje český biatlon… Upřímně, nevím, co z knihy je pravda a co výmysl. Je to autobiografie a jak to u tohoto žánru bývá, hranici mezi smyšlenkami a skutečností nejspíš nerozpoznáme. Pokud dotyčného neznáme osobně.

Jak o sobě Gabriela Koukalová (za svobodna Soukalová) vypráví, dětství měla těžké. Zatímco jiní se poflakovali venku, ona musela dřít do úmoru, aby se rodičům a trenérům zavděčila. Jenže nebyla zrovna vzor cnosti. Byla pro každou špatnost a kdykoliv mohla někomu provést zlomyslnost, udělala to. Možná i kvůli tomu ji kde kdo neměl v lásce. Dnes už je z ní sice dospělá žena, ale drzost jí zůstala. Nebojí se říct, co si myslí a mnohým kvůli tomu leží v žaludku.

V knize Jiná vypráví o svém dětství, dospívání, problémech s váhou, trenéry, s ostatními sportovkyněmi, s muži a hlavně o dopingu ruských sportovců. I kdyby byla kniha pravdivá jen z poloviny, čtenáře, byť třeba o biatlonu v životě neslyšel, rozhodně překvapí. Nebo spíš šokuje. Nelze však popřít, že si vydáním této knihy Gabriela udělala velké množství nepřátel. Téměř na nikom nenechala nit suchou. Ačkoliv, pravda, nikdy nezapomíná zmínit ani přednosti lidí, o kterých píše.

Kniha je bezpochyby čtivá. Jenom jí chybí jistá ucelenost. Občas jsem měla pocit, že skáču od jednoho příběhu ke druhému. Z jedné životní etapy do další. Také existuje možnost, že až jednou vyjde další kniha o Gabriele Koukalové, která nebude psána z jejího pohledu, zjistíme, že nic z toho, co napsala, není pravda. Nebo se potvrdí část, možná všechno, těžko říct. Hranice mezi realitou a fikcí je příliš tenká.

Bezpochyby ale mohu tvrdit, že kniha Jiná zaujme každého, kdo se zajímá o známé osobnosti. O jejich život, smýšlení a o to, jak se dostaly na vrchol své kariéry.

Bohužel Gabriela letos na jaře svou profesionální kariéru ukončila. Těžko říct, zda to bylo skutečně kvůli zdravotním problémům, které v knize popisuje, nebo kvůli něčemu úplně jinému, ale pravdou je, že biatlon tím přišel o nejvýraznější českou sportovkyni. Ona přitahovala pozornost. Nejen svými vzestupy a pády, ale i tím, že za každých okolností zůstávala ženou. Před každým závodem se musela pečlivě nalíčit a učesat. Jak sama v knize tvrdí, na vzhledu jí záleží a líčení je pro ni rituál a způsob, jak se odreagovat. Proč ne. Mnozí jí dodnes vyčítají, že se zajímala víc o vzhled než o sportovní výsledky, ale troufala bych si tvrdit, že to není pravda. Jenom se zkrátka vymykala a to se mnohým nelíbilo.

Každý má právo se vyjádřit. Mít vlastní názor. Koukalová to udělala prostřednictvím knihy Jiná. Číst ji znovu asi nikdy nebudu, ale určitě ve mně rozdmýchala hodně emocí. A zanechala po sobě dost rozpačitý pocit. Rozpačitost nad celým sportovním světem.

Foto: archiv

30Srp
KnihyRecenze

Recenze: Na odvrácené straně

Hodnotit žánr sci-fi, když jsem nikdy žádnou knihu s touto tematikou nečetla, je pořádný oříšek. Na druhou stranu to má jistou výhodu. Nemuset porovnávat a jen se čistě rozhodnout...

15Srp
KnihyRecenze

Recenze: Norkový kožich za hrst vloček

Něco z historie můžete pochytit dvojím způsobem. Buď ve škole, ale to baví jenom málokoho, anebo samostudiem. Třeba čtením knih jako je tahle. Čtením příběhů, které se skutečně...

19Čvc
KnihyRecenze

Recenze: Oni nevědí, co činí

Už bylo dost oddychové literatury. Občas je třeba sáhnout po takové, která se možná nečte snadno a bez přemýšlení, zato nám může mnohé dát. A taková je i kniha, o které právě...

05Čvn
KnihyRecenze

Recenze: Do posledního dechu

Recenzí na thrillery tu na blogu už pár mám. A jsou vesměs pozitivní. Zřejmě mám na tenhle žánr štěstí. Je taky jeden z mých nejoblíbenějších. Ale jen málokterá kniha mě donutí...

22Kvě
KnihyRecenze

Recenze: Nový čas

Román jsem si musela přečíst, protože jsem o něm slyšela jen samá superlativa. A taky získal Cenu Karen Blixenové. Už vím proč. Je totiž jiný. A to nejen příběhem, ale i poselstvím,...

16Kvě
KnihyRecenze

Recenze: Krvavá karikatura

Terorismus. Slovo v posledních letech skloňované ve všech pádech. Proto když jsem se o knize Krvavá karikatura dozvěděla, musela jsem ji mít. Je totiž přesně o něm. O tom, jak snadné je...

27Dub
KnihyRecenze

Recenze: Krasojezdkyně

Přiznávám a stydím se. Od Jojo Moyesové jsem nečetla vůbec nic. Nebo si to aspoň nepamatuju. Teď jsem sáhla po Krasojezdkyni a trvalo mi zhruba sto třicet pět stránek, než jsem pochopila,...

08Dub
KnihyRecenze

Recenze: Dítě jménem Kuba

Vzhledem k tomu, že ještě nejsem rodič, říkala jsem si, že knížka, která je celá o vztahu matky a syna, mě rozhodně nemůže zaujmout. Natož aby se mi snad líbila. Nic proti dětem,...

02Dub
KnihyRecenze

Recenze: Cizinec

Občas si říkám, jestli těch knižních thrillerů není nějak moc. A taky se ptám, zda ti, co je hltají jeden za druhým, na tom nejsou tak, že si přečtou prvních třicet stránek a přesně...

FOLLOW @ INSTAGRAM