Category: Recenze

KnihyRecenze

Recenze: Johana

Knihy o rodinných a manželských vztazích jsou v oblíbenosti na vrcholu čtenářského žebříčku. Ale jak poznat ty, které skutečně stojí za přečtení? Těžko, ale tuhle knihu vám můžu s klidným svědomím doporučit.

Johana je dílem třech českých autorek Pavly Horákové, Zuzany Dostálové a Aleny Scheinostové. V textu však nenajdete jediný předěl, který by naznačoval, že knihu nenapsala jedna a táž osoba. Nevím, zdali je to dobře, nebo špatně. Každý má přeci svůj vlastní styl psaní, jak je tedy možné, že v této knize autorky nerozeznáme? Jedním jsem si ale jistá. Je to knížka, kterou si musíte přečíst.

Johana a její matka. Sdílíme s nimi jejich nelehký osud po celá dlouhá léta. U Johany prožíváme smutné dětství, kdy jí umírá babička, útrpné dospívání, v němž se setkává s prvními milostnými trápeními, i dospělost, ve které její trápení pokračují a umocňují se ještě tím, že neví, kam chce svůj život směrovat. Její matka je na tom podobně. Obě totiž spojuje fakt, že štěstí na muže jako by na ně pozapomnělo. Zažíváme s nimi sedmdesátá léta na pražských Vinohradech, sedmnáctý listopad na Národní třídě, devadesátky, kdy Johana nabývá dojmu, že může všechno, i milénium, v němž obě ženy doufají, že vše se v dobré obrátí. Za těch pár desítek let se ale obě ženy razantně proměňují. A to hned několikrát. A my, čtenáři, doufáme, že všechno dobře dopadne, ale život není pohádka a happy end se většinou koná jen v amerických filmech.

Nemůžu se ubránit srovnání knihy Johana například s příběhy Petry Soukupové. Její hrdinky jsou totiž také melancholické a pesimistické, tak jako Johana. Ačkoliv ta na rozdíl od postav Petry Soukupové nepřestává doufat. Věří, že bude líp. Ke všemu kniha Johana není jen jakýmsi odrazem vztahů matka-dcera, partner-partnerka, ale rovněž se z ní mnohé dozvíme i o tom, jak to tu v sedmdesátkách, osmdesátkách a následujících letech skutečně chodilo a bylo.

Knihu doplňují černobílé ilustrace, které vystihují ženu, při jejích oblíbených činnostech. Dle mého názoru se ke knize a jejímu příběhu příliš nehodí, ale budiž, rozhodně jim nelze upřít zajímavost.

Samotnému textu nemohu vytknout ani to nejmenší. Vyprávění má tu správnou dramatičnost, ale nijak přehnanou. Úryvky z Johaniných oblíbených písní zas prohlubují melancholického ducha celé knihy a vzbuzují v nás vzpomínky na doby dávno i nedávno minulé. Nenudila jsem se, naopak jsem knihu přečetla téměř ráz naráz. Možná i proto, že mi čímsi připomněla mou oblíbenou Soukupovou. I když bez jejího pověstného sarkasmu a ironie.

Foto: archiv

13Lis
KnihyRecenze

Recenze: Probudím se na Šibuji

O japonských reáliích už trochu přehled máme. Čtenáři se s nimi jistě dostatečně seznámili v dílech Harukiho Murakamiho. Nyní však přichází Anna Cima, česká autorka s touhou dostat...

08Lis
KnihyRecenze

Recenze: Street Art – současná městská výtvarná scéna

Jestli považuju nějaké současné umění za skutečně zajímavé, je to právě street art. Může za to Banksy. Že ho neznáte? Styďte se. Rozhodně ale není jediný, který si zaslouží...

29Říj
KnihyRecenze

Reklama: Ogilvy o reklamě v digitálním věku

Nemusíte prodávat žádný produkt ani službu, aby vás něco donutilo k tomu, si tuhle knihu přečíst. Reklama se totiž týká každého z nás. Setkáváme se s ní v průběhu celého dne....

17Říj
KnihyRecenze

Recenze: Běguni

O většině přečtených knih nemůžu tvrdit, že by ve mně zanechaly nějakou postřehnutelnou stopu. Běguni ale mezi ně neřadím. Je to knížka, kterou jsem si po přečtení chtěla okamžitě...

17Zář
KnihyRecenze

Recenze: Jiná

Sport moc nesleduju. Ale pravdou je, že na Gabrielu Koukalovou jsem se občas ráda podívala. Zaujal mě na ní hlavně fakt, že vypadá jako obyčejná holka. Že se nalíčí, i když má před...

30Srp
KnihyRecenze

Recenze: Na odvrácené straně

Hodnotit žánr sci-fi, když jsem nikdy žádnou knihu s touto tematikou nečetla, je pořádný oříšek. Na druhou stranu to má jistou výhodu. Nemuset porovnávat a jen se čistě rozhodnout...

15Srp
KnihyRecenze

Recenze: Norkový kožich za hrst vloček

Něco z historie můžete pochytit dvojím způsobem. Buď ve škole, ale to baví jenom málokoho, anebo samostudiem. Třeba čtením knih jako je tahle. Čtením příběhů, které se skutečně...

19Čvc
KnihyRecenze

Recenze: Oni nevědí, co činí

Už bylo dost oddychové literatury. Občas je třeba sáhnout po takové, která se možná nečte snadno a bez přemýšlení, zato nám může mnohé dát. A taková je i kniha, o které právě...

13Čvc
PozvánkyRecenze

Gurmánský ráj jménem Manifesto

Konečně v Praze vzniklo něco, co mi tak připomíná můj milovaný Lisabon! Manifesto market není jen tak ledajaký trh s jídlem. Je to ráj pro naše chuťové buňky i designový skvost. Když...

FOLLOW @ INSTAGRAM