Recenze: Jak jsem potkala Brusel

Napadlo vás někdy vyrazit si na prodloužený víkend do Bruselu? Že ne? A proč? Protože vám nepřijde ničím zajímavý? Nebo málo exotický? Či dokonce nudný? A co teprve, kdybyste museli v Bruselu žít! Většinu předsudků možná ale vyvrátí kniha od autorky, která v Bruselu pár let skutečně žila.

Nic tu není a nic se tu neděje. Nebo…?

Ne ovšem tak úplně dobrovolně. Katařina Farná se sem přestěhovala kvůli manželovi. Živila se jako dopisovatelka pro deník Právo a také rozjela vlastní blog Bruselskasojka.cz. Život v Bruselu vzala jako výzvu. Věděla, že nebude lehké žít v zemi, kde se vyžívají v byrokracii, kde jsou národnostní konflikty mezi Valony a Vlámy na denním pořádku, a ke všemu ve městě, které na první pohled působí tak pochmurně, šedivě a nudně, protože zkrátka skoro pořád prší. Všichni, kdo Brusel neznají, si myslí, že se tu nic neděje ani tu není nic pořádného k vidění.

Vše, co potřebujete vědět o historii i současnosti Bruselu a potažmo Belgie jako takové, najdete v této knize. Jak jsem potkala Brusel není ale obyčejným cestopisem. Kromě mnoha faktů se totiž dozvíte i spoustu užitečných informací a seznámíte se všednodenními situacemi, které můžete zažít a s kterými rozhodně nepočítáte. A také se zasmějete, při líčení zábavných historek. 

Určitě najdete důvod, proč se do Bruselu vydat

Abych řekla pravdu, o Brusel jsem se nikdy příliš nezajímala a věděla o něm leda to, že je hlavním městem Belgie a sídlí tu NATO a některé instituce Evropské unie. To je ale dost málo. Nebo aspoň mám za to, že bych toho měla vědět víc. Především po přečtení této knihy, která ve většině čtenářů vyvolá pocit, že aspoň jednou v životě tohle město, kde se mísí kultury celého světa, musí navštívit. Nejenom kvůli místní architektuře, která se jednomu zdá podivná až ošklivá, a druhému jako žádná jiná na světě. Brusel stojí za to navštívit i díky místní kuchyni a především atmosféře. 

Líbí versus nelíbí

Kniha je rozdělena do několika částí, hesel, podle abecedy. Dozvídáme se něco o bleších trzích, místních hranolkách, Marxovu Manifestu nebo o dopravních zácpách a zelených párcích. Co mi na knize ovšem trochu vadí, jsou převažující černobílé fotografie. Kniha, která má tak výraznou, přesto minimalistickou a velmi graficky zdařilou obálku, by vypadala s barevnými fotografiemi mnohem veseleji, živěji a líbivěji. Možná jsou ale fotky černobílé schválně. Aby korespondovaly s představou mnoha lidí, kteří nikdy v Bruselu nebyli, že je šedivé a nudné. Pokud jsou ale černobílé jen proto, aby se kniha neprodávala dráž, je to velká škoda. Myslím, že tím své potenciální čtenáře trochu ztrácí. Na druhou stranu jsou v knize také velmi povedené ilustrace, kterých by klidně mohlo být více.

Co se však informační hodnoty týče, tu rozhodně kniha má. Jste-li milovníci historie, cestopisů a zprostředkovaných osobních zážitků, pak by vás kniha mohla zaujmout. Především pokud jste se doteď o Brusel nezajímali.

Foto: archiv