Když jsem nedávno dělala na sociálních sítích průzkum, zdali Češi čtou knihy ve slovenštině, byla jsem zklamaná z toho, jak málo lidí odpovědělo že ano. Přitom u našich u sousedů vznikají tak nádherné knihy! A Šeptuchy mezi ně rozhodně patří.
Podlasí jako mystický kraj
I když jste třeba Slovensko nikdy nenavštívili, Šeptuchy autorky Aleny Sabuchové ve vás vyvolají pocit, že jste tam jako doma, tedy alespoň v Podlasí, v kraji, kde se děj knihy odehrává. Jde o region, který je opředen mnohými mýty a legendami. Ještě aby ne, když jde o polozapomenutou oblast ležící mezi Polskem a Běloruskem. Přitom je to tak krásný kus slovenské země. O tom nás přesvědčí vypravěčka příběhu Dorota, dcera místního hrobaře, která o svém rodném kraji vypráví s láskou i úctou, s ironií i laskavým humorem skrze svá dobrodružství i skrze příhody, které prožívá se svou nejlepší kamarádkou.
Tam, kde se dějí zázraky, nebo v to alespoň lidé stále věří
Šeptuchy jsou ženy, které dokážou léčit. Nebo se to o nich alespoň po staletí tvrdí. Lidé z celého Slovenska se za nimi sjíždějí právě do Podlasí. Tradice tu stále ještě vítězí nad modernou, zkrátka to tu vypadá, jako by se sem výdobytky moderní doby zdráhaly vstoupit, a když už vejdou, dlouho se tu nezdrží. Dorota se svou kamarádkou se ovšem chtějí z této pro ně bohem zapomenuté země vymanit a poznat svět. Jenže i když se jim podaří z kraje odejít, svůj původ si ponesou všude s sebou a nakonec stejně zjistí, že v kraji, v němž prožily celé dětství a všechna možná dobrodružství, je přeci jenom nejlépe. Avšak tehdy už mohou vzpomínky dostat hořkou příchuť.
Žádný patos, jen čistá krása
Knihu nebudete číst se zatajeným dechem, nejde o žádné napínavé čtení. Jde o nádherné, intimní vyprávění o kraji, který stojí za to poznat. Sem tam jde o veselé historky protknuté příhodami dospívajících dívek, jindy o melancholické vzpomínky, které možná i rozpláčou.
Sabuchová v knize také často používá polské výrazy, pro kraj Podlasí typické. Nechybí však ani vulgarismy, které jsou pro Dorotu jakožto dívku v pubertě samozřejmé, a které knihu drží těsně před hranicí patosu.
Grafický design je jednou z hlavních předností knihy
Za zmínku rozhodně stojí i grafická podoba knihy, kterou nepředstavují jen zajímavá typografie, kvalitní vazba a papír, ale také fotografie Roberta Tapperta, které najdeme na začátku knihy. Příběh odehrávající se na pomezí reality, fikce a magie příhodně uvozují.
Alena Sabuchová získala za Šeptuchy významnou literární cenu Anasoft Litera za rok 2020. Autorka se však proslavila už o čtyři roky dříve svým literárním debutem, sbírkou povídek Zadné izby (2016), za níž obdržela Cenu Ivana Kraska a Cenu Nadácie Tatra banky v kategorii mladých tvůrců.
Pokud se vám nechce číst knihu ve slovenském jazyce, počkejte si do podzimu. Už 8. října letošního roku by kniha Šeptuchy měla vyjít v českém jazyce v nakladatelství Host.
Knihu Šeptuchy vydalo nakladatelství Artforum v roce 2019.
Foto: archiv
Napsat komentář