Recenze: Soběstačný

Kdybych měla jmenovat jedno literární dílo od české autorky, které mě v roce 2020 zaujalo nejvíc, neváhala bych ani minutu. Soběstačný je kniha, která vás chytne za srdce a to i v případě, že si na sentiment ani citové výlevy nepotrpíte. Těch je příběh zcela prostý. 

Když se vám v jedenácti obrátí život vzhůru nohama

Jeho síla spočívá v prostotě vyprávění. Žádná rozvláčná souvětí ani barvité popisy. Příběh začíná vyprávěním malého kluka, jedenáctiletého Štěpána, který sotvaže začíná jakž takž rozumět světu a problémům dospělých, už sám musí nejeden řešit. Otec ho opustil a začal se chovat jako každý, kdo se považuje za hipstera. Jí zdravě, pije výběrovou kávu, nosí ne úplně běžné oblečení a má hluboko do kapsy. Otcova nová partnerka ho navíc nemá ráda. Matka se z rozchodu ještě nevzpamatovala a duši si léčí čajem, který voní po `pralinkách`. Štěpán má sice ještě dědečka, ale toho moc často nevídá, protože se s ním kdysi matka pohádala a od té doby spolu nemluví. Dědečka proto navštěvuje sám a velmi sporadicky. Jenže i on začíná stárnout a brzy bude potřebovat Štěpánovu pomoc. Do toho všeho prožívá svou první lásku. Štěpán musí rychle dospět, jinak bude jeho budoucnost nejistá. 

Zhruba ve třetině knihy se do vyprávění pouští Štěpánova matka. Ta se životem protlouká, seč jí síly stačí. Od té doby, co ji opustil manžel, ji nic nebaví, nezáleží jí už na ničem jiném kromě Štěpána. Rozvod ale není to nejdůležitější a nejsmutnější, co ji v životě potká. Kvůli synovi se snaží být silná, ale jako rozvedená matka, která nemá peněz nazbyt, to jde jen horko těžko. V poslední třetině knihy se opět ujímá vyprávění Štěpán, je to však už jiný příběh, protože děj se o čtyři roky posunul, Štěpán dospěl a jeho budoucnost nabírá o něco jasnějších obrysů.

Naděje na lepší zítřky neexistuje?

Zuzana Dostálová napsala neskutečně silný příběh, který se odehrává v rozmezí několika let. Kniha začíná Štěpánovým vyprávěním, kdy si stěžuje na to, že ho maminka nechává stávat v koutě a to je přeci neskutečně potupné. Přestože děj není příliš zvratový, knihu čteme jedním dechem a společně se Štěpánem se bojíme toho, co mu osud přinese. Poté, co Dostálová pustí k vyprávění Štěpánovu matku, nastává dějový obrat. To už se o Štěpána bojíme tuplem, zároveň je nám líto jeho matky, která si vytrpěla své a jejím údělem je trpět dál a mnohem intenzivněji. Její otec, Štěpánův dědeček nezůstává pozadu, je už na pokraji sil a bez cizí pomoci se neobejde, ale ví, že musí být Štěpánovi oporou, když to nedokázali jeho vlastní rodiče. 

Být soběstačný stačí

Silné emoce nejsou do příběhu vepsány slovy, nýbrž samotným kontextem a hutnou atmosférou. Smutek je převládající emocí, hned za ním se objevuje pocit beznaděje střídaný chlapcovou relativní bezstarostností. Štěpán je neuvěřitelně silný kluk, který si dokáže poradit se vším, umí být soběstačný, ale proč si tím vším, co ho potká, vůbec musí projít? Protože osud si nevybírá a něco podobného, ne-li zcela stejného, může potkat každého z nás.

Zuzana Dostálová (1976) je spisovatelkou a violoncellistkou. V roce 2016 debutovala novelou Proč všichni odcházejí, která sklidila sice malý, zato velmi pozitivní ohlas. Také se podílela na čtenáři oceňované knize Johana (2018) společně s Pavlou Horákovou a Alenou Scheinostovou. Román Hodinky od Ašera (2018) už neunikly pozornosti téměř nikoho, kdo se byť jen trochu orientuje v oblasti české literatury. Soběstačný (2020) je zatím jejím posledním vydaným románem. 

Knihu Soběstačný vydalo nakladatelství Paseka v roce 2020.

Foto: Petr Kučera, Orio s. r. o.