Vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci, obor sociologie a žurnalistika. V oboru sociologie nakonec získala i doktorát. Její prací je pomáhat druhým, aby se dokázali efektivně osobnostně i profesně rozvíjet. Vlaďku Závrskou ale většina knihomolů zná jako autorku revolučního čtenářského deníku zvaného Knihář, jehož cílem je čtenáře naučit, jak si z každé knihy odnést co nejvíc a posunout svůj život někam dál. Co všechno byste měli o Kniháři a jeho autorce vědět? S Vlaďkou jsme si popovídaly nejen o něm, ale také o revoluční technice čtení 4PRO i o knihách obecně.
Vedla jste si vždycky čtenářský deník? Pamatuji si, že jsme ho povinně museli mít na základní škole a strašně mě bavilo si do něj psát a malovat. Později už mě ale nikdy nenapadlo si ho vést.
Čtenářský deník jsem si vedla na gymnáziu. Byl to povinný deník s danou strukturou. Ve škole jsme se učili o knihách uvažovat popisně – kdo je autor, jak se jmenuje dílo, hlavní děj, charakteristiky postav a tak podobně. Pro náš život ale není důležité znát dopodrobna příběh knihy. Klíčové pro nás je, jak tento příběh promlouvá do našeho života. Jaké emoce v nás vyvolává, co si z něj chceme odnést, jak nás inspiruje dál pro život. To byl základní impuls pro projekt Knihář.
Kde se tedy vzal koncept Kniháře? A kdy to bylo?
Bylo to v lednu v roce 2018. Četla jsem hodně knih, měla jsem z toho radost, ale zároveň jsem cítila, že se přečtené knihy rychle vytrácejí z mého života. Jednoduše, že si je nepamatuju, a ani to, čím mi kniha byla přínosná. Lidé se domnívají, že jsou schopni toto všechno udržet v paměti, ale mýlí se.
Knihy můžete číst, jako když pijete kolu, jednu za druhou a mít z nich jen krátkodobý prožitek. Nebo knihy můžete číst tak, že díky nim posunete svůj život dopředu, ve smyslu osobnostního růstu. A to se bez kvalitních poznámek neobejde. Rozhodla jsem se proto koupit si nějaký pěkný a chytrý čtenářský deník, ale nepořídila jsem. To, co bylo v běžné nabídce, mi nevyhovovalo ani esteticky, ani obsahově. Obsahově se to velmi podobalo mojí zkušenosti ze školy. Přitom pro náš život není ani tak důležitý podrobný popis obsahu knihy jako to, jak klíčové myšlenky z knihy uplatníme ve svém životě. A tak jsem se rozhodla začít na takovém konceptu poznámek pracovat. O devět měsíců později byl na světě Knihář. Při jeho tvorbě jsem propojila znalosti koučinku a zážitkového učení.
Kde jste se naučila koučinku a zážitkovému učení? Zážitkové čtení je právě metoda 4PRO?
Téměř třináctlet pracuji ve vzdělávání dospělých jako lektorka. Aby se člověk cokoli rychle a efektivně naučil, je dobré využívat právě znalostí zážitkové pedagogiky a koučinku. Skvěle to funguje. Koučink jsem, myslím, ve vzdělávání vždy uplatňovala, byť jsem tomu tak neříkala. Četla jsem na toto téma mnoho pozoruhodných knih, zajímavé metody pak prakticky zkoušela. Sama jsem prošla asi ročním koučinkem a rozhodla se ho aktivně uplatňovat, například v řízení týmů nebo také v rámci individuálního poradenství. Co se týká zážitkové pedagogiky, viděla jsem přímo na svých seminářích a workshopech, jak účinné to je oproti tradičním stylům učení.
Metoda 4PRO je těsně propojena se zážitkem ze čtení, uvědoměním si svých emocí, prožitků. Zároveň si čtenář uvědomuje, co ve svém životě chce udělat jinak, jak ho udělá lepším – to už je pak propojení se zmiňovaným koučinkem.
Co tedy přesně metoda 4PRO znamená?
4PRO je metoda, jak knihy číst a zároveň se z nich rychle učit pro svůj osobní a profesní život. Vytvořila jsem ji na základě zkušeností se zážitkovým učením a koučinkem. 4PRO je akronym pro čtyři slova, která vyjadřují základní otázky podporující proces učení se z knih: PROČ, PROŽITEK, PRO MĚ PŘÍNOS A PROMĚNA. S každou knihou si čtenář klade tyto základní otázky: proč knihu čtu (případně s jakým cílem), co s ní prožívám (tzn. jaké emoce ve mně vyvolává), jaký má pro mě přínos (co si chci z knihy odnést) a jak mě inspiruje dál k menším nebo větším změnám v životě (co chci na základě příběhu knihy podniknout). Tento způsob čtení je velmi intuitivní a podporuje čtenáře, aby si uvědomil klíčové myšlenky z knihy pro svůj vlastní život. Navíc takový způsob záznamu je rychlý a efektivní. Mně obvykle zabere pět minut času.
S jakou ideou jste do projektu šla?
Chtěly jsme lidem ukázat, že knihy mohou číst a zároveň díky nim měnit svůj osobní a profesní život. Knihy mají velký potenciál promlouvat do našeho života. Jak moc, záleží na nás. Na naší práci s nimi. Většina lidí si myslí, že knihy stačí číst. Psaním si ale srovnáme myšlenky snadněji a také se rychleji učíme. Zvlášť pokud použijeme klasický papír a tužku. Z hlediska formy pro nás byla důležitá estetická hodnota. Chtěly jsme vytvořit designový zápisník s kvalitním ekologickým papírem, minimalistický v provedení, ale ve vysoké kvalitě. Zjednodušeně, aby to byl mimořádný zážitek pro každého čtenáře.
S kým jste Kniháře vytvořila? Kdo je váš `sparing partner`?
V týmu jsme tři Kniholky. Spolu se mnou Kateřina Javorová a Anna Kubalíková. Spojuje nás láska ke knihám a k designu.
Komu je `čtenářský deník` určený?
Je určený čtenářům, kteří nechtějí přijít o své zážitky s knihami. Čtenářům, kteří chtějí lépe rozumět sobě, svým potřebám a aktivně svůj život utvářet. V tom jim Knihář skvěle pomůže.
Dnes už máte dva Kniháře. Červený a olivový. Liší se v něčem jiném než barvou?
Jako první jsme vydaly Knihář Oliva. Papír použitý na obálce je vyrobený z drcených pecek oliv a jejich zbytků, které by se v potravinářství už neuplatnily. Jako druhou edici jsme vydaly Knihář Třešeň. Tentokrát jsme použily papír vyrobený tak, že se část dřevin nahradí peckami z třešní. Možná čtenářům udělá radost, že právě v třešňové edici více popisujeme, jak s Knihářem pracovat, jak ho využívat, i spolu s konkrétními příklady z našich životů. Obě edice ale mají stejný základ, záleží tedy na čtenáři, kterou barevnost preferuje.
Jistě už jste narazila na spoustu verzí `čtenářských deníků`, ať u nás nebo v zahraničí. Máte zmapováno, zdali je lidé v zahraničí využívají více než u nás?
V Británii, ale třeba i v Americe jsou lidé více zvyklí psát si deníky a journály různého druhu. U nás máme čtenářský deník spojený se školou. To je samozřejmě škoda. Některé zákaznice si myslí, že Knihář je skvělý dárek pro jejich děti. Snažím se jim vysvětlit, že ho mají zkusit také pro sebe, že budou překvapené, jaký relaxační účinek má psát si. Pro někoho až terapeutický, řekla bych. A pak ta přidaná hodnota, že si uděláte pořádek ve svých myšlenkách a ujasníte si, co v životě doopravdy chcete.
Co pro vás osobně znamenají knihy?
Knihy mě provází od malička. Mohu s nimi prožívat různé životy, učit se nebo třeba jen na chvíli uniknout z reality. Oceňuji, že díky knihám člověk může lépe porozumět světu, ale také sám sobě. Pokud by lidé více četli, byli by spokojenější a myslím, že také k sobě navzájem vlídnější. Pro mě osobně je nejlepší dárek právě skvělá kniha.
Kdy jste našla zalíbení v knihách?
U mě to bylo už v dětství. Pamatuji si, když jsem byla poprvé v knihovně. Bylo mi možná kolem osmi. Bylo to jako objevit celý nový svět. Potají jsem si pod lampou před spaním četla a nemohla se odtrhnout. Později na vysoké škole mě fascinovala odborná literatura. Po ukončení doktorátu jsem se vrátila k beletrii. Myslím, že je ve mně láska ke knihám zakódovaná. Nepřestávají mě fascinovat.
Která je vaše nejoblíbenější?
To je těžká otázka. Mám více oblíbených knih a zejména autorů. Z českých autorů mám ráda Jiřího Hájíčka. Moc se mi líbí jeho “diářová” sbírka haiku s názvem Muž na pokraji vzplanutí. Ze zahraničních autorů k mým nejoblíbenějším patří Michael Cunnigham. Hodně fandím malým nakladatelstvím, jako je slovenský Absynt, nebo české nakladatelství Báry Baronové, wo-men. Teď jí vyšla velmi zajímaví kniha Ženy o ženách.
A která se vám nejvíc líbila v poslední době?
Za poslední rok mě asi nejvíce zasáhla kniha soudobého mladého francouzského autora Édouarda Louise s názvem Skoncovat s Eddym B. Myslím, že by si ji měl každý přečíst. Autor v knize skvěle popisuje, jaké to je odlišovat se od ostatních.
Co plánujete do budoucna? Další verzi Kniháře?☺
Chystáme třetí edici Kniháře a také verzi Kniháře do škol. Zároveň realizujeme workshopy pro školy, ale také přednášky pro širší veřejnost o tom, jaké knihy a jak číst, aby byly pro náš život užitečné.
Foto: archiv Vlaďky Závrské
Related articles
Napsat komentář