Mistr španělských thrillerů Oriol Paulo si umí s divákem pohrát

Za poslední roky jsem viděla tolik thrillerů a dramat, že už mě neohromí snad vůbec nic. V současnosti už pro mě tak existuje jen jeden režisér, kromě dnes již kultovního argentiského režiséra Gaspara Noého (ale to je jiný příběh), který mě dokáže vždycky překvapit a zanechat ve mně něco, co přetrvává ještě týdny poté, co jeho filmy zhlédnu. Proto mě mrzí, že se o něm u nás skoro vůbec nemluví ani nepíše.

Oním mužem je Španěl Oriol Paulo. Zhlédla jsem tři z jeho čtyř režisérských počinů a kdybych měla říct, který z nich byl nejlepší, přemýšlela bych celé hodiny. Tělo (El Cuerpo), Contratiempo a Durante la tormenta (poslední dva jmenované nemají český název). Všechny tyto tři filmy lze označit za mrazivé thrillery. Během jejich sledování můžete stokrát hádat, jak skončí, ale troufám si říct, že se vám to nikdy nepodaří.

Kdo může za zmizení mrtvoly?

El cuerpo je příběhem inspektora, který se snaží přijít na to, jak je možné, že může z márnice jen tak zmizet mrtvola. Jediný člověk, který něco ví, je v kómatu, kam ho dostal nepopsatelný strach a děs. A tak inspektorovi nezbývá nic jiného, než si myslet, že tělo nechal zmizet manžel zavražděné ženy. Ovšem to by bylo příliš jednoduché. Ke všemu i sám inspektor má svou temnou minulost, na kterou by nejraději zapomněl. Ta se mu však nyní začíná zhmotňovat přímo před očima a proplétá se právě s osudem muže, jehož mrtvá manželka záhadně zmizela. Na tenhle film jen tak nezapomenete.

Vrah, nebo oběť?

Pak tu máme Contratiempo. To je však skutečná lahůdka, zejména pro ty, kteří si libují v cestování časem. Ale ne, nejde o žádné fantasy ani sci-fi, jde o thriller, nad kterým budete přemýšlet dlouhé týdny a který budete chtít vidět znovu.

Podnikatel Adrián Doria je obviněn ze smrti své milenky. Všechno nasvědčuje tomu, že vraždu skutečně spáchal. On však trvá na své nevinně a pro to, aby ji dokázal, je ochotný podstoupit leccos. Jeho obhájkyní je žena, která nikdy žádný spor neprohrála, ale těsně před soudním procesem svému klientovi sdělí, že se objevil svědek, který zřejmě bude svědčit proti němu, proto na Adriána apeluje, aby jí v žádném případě nic nezatajoval. Jenže záhy pochopíme, že bez toho, aniž by se musel Adrián vrátit do minulosti, se vražda objasnit nedá. Leč to, co ho čeká v minulosti, je mnohem horší, než si mohl kdy představit. Navíc příliš pozdě zjišťuje, že nemůže věřit ničemu a nikomu. A to ani sám sobě.

Samozřejmě vás do toho nechci nutit, ale jestli se považujete za filmové fajnšmekry a hltáte thrillery a krimi, tak tohle prostě musíte vidět.

Minulost bychom měnit neměli

Durante la tormenta funguje na podobném principu jako Contratiempo. Hlavní hrdinka Vera Roy se snaží zachránit neznámého chlapce před jistou smrtí. Jednoho dne totiž ve svém novém domě najde VHS kazetu s nahrávkou malého chlapce, který netuší, že zbývá jen pár minut do chvíle, než ho na ulici před domem srazí auto. Ten den se nad Španělskem točí zvláštní bouře, která má moc lidem měnit životy. Ovšem ve chvíli, kdy mladá Španělka chlapce z videa zachrání před jistou smrtí, leccos se změní. Netuší, že chlapcovou záchranou změnila celou svoji minulost, a život, který doposud vedla, bude už za pár minut pouhou smyšlenkou v její hlavě. Když to zjistí, je na všechno pozdě. Přijde o manžela i o dítě. Nemá vůbec nic. Nikdo jí nevěří. Vrátit identitu jí může jen jediný muž, ale neví, kde ho má hledat. Navíc není vůbec jisté, že život, o kterém si myslela, že je skutečný, je ten, do kterého patří. Co když to všechno byla jen iluze?

Páni, tohle je film, který musíte vidět několikrát, aby vám neunikl jediný detail a stejně nejspíš na konci zůstanete jen tak nechápavě zírat a váš mozek se bude snažit pochopit, jak je něco takového možné. Ne, není to z reálného života, ale vám to bude připadat tak skutečné, že zkrátka budete chtít pochopit. A abyste pochopili, budete se muset hodně soustředit.

Nic není tak, jak jste si mysleli

U filmů Oriola Paula se nebudete nudit, nemůžete ani dělat nic jiného, protože stačí chvilka nepozornosti a celý příběh se vám sesype jako domeček z karet. Každá minuta filmu má smysl. Nic není zbytečné. I když si třeba zpočátku budete myslet že jo. V závěrečných minutách filmu, každého jeho filmu, ale pochopíte, že nic není tak, jak jste si mysleli. Ani tak, jak si mysleli hlavní postavy jeho příběhů.

Foto: archiv