KnihyRecenze

Recenze: Vysoká škola humoru

Třeskutě vtipná kniha? Příběh, u kterého si smíchy neodpočinete? Budete se smát tak, až vám potečou slzy? Ani jedno z toho. Vysoká škola humoru není prvoplánově vtipný román. Nezasmějete se, dokud mu nebudete věnovat plnou pozornost. A to jen za předpokladu, že ho pochopíte.


Lingvistické hrátky se slovy v praxi

Třicetiletý Jakub Ničema, vlastním jménem Jakub Nečina, se svou prvotinou Vysoká škola humoru snaží ukázat, jaký literární talent se v něm skrývá. Už po prvních pár stránkách se dá jasně vysledovat hlavně jeden druh talentu – umění hrát si se slovy.


Prvotina Vysoká škola humoru, jak jsem zmiňovala na začátku, není vtipnou knihou, tak jak si ji nejspíš představujete. Nezačnete číst a hned se smát. U knihy je třeba přemýšlet a dávat bedlivý pozor na to, co se v knize odehrává. Přestože se bez jakýchkoliv pochyb o inteligentně humornou knihu jedná, nabízí se zde srovnání spíše s Járou Cimrmanem než s kýmkoliv z českých autorů, kteří píší humorné romány.


Humor pro vysokoškolsky vzdělané

Nečinova kniha se nedá zařadit ani po bok žádné jiné z těch, které jsem doposud měla možnost přečíst. Troufám si však tvrdit, že to je vůbec nemožné. Pojmout humor jako vědu chce velkou odvahu, protože aby nešlo o humor prvoplánový, infantilní a otřepaný, chce to hodně znalostí a slovní vybavenosti. Nečina má obojího dost, proto se mu podařilo napsat knihu, která sice nebude masově čteným literárním dílem, neb lidé se spíše chtějí smát nebo přemýšlet, ale ne obojí naráz, přesto své místo v české literatuře zajisté dostane.


Když ztratíte smysl pro humor, je zle

Kniha vypráví příběh od samotného prapočátku naší české historie, respektive historie Vysoké školy humoru (VŠH). Od praotce Čecha, protože právě ten Vysokou školu humoru, jakožto nejdůležitější instituci na světě, založil. Ne každý však školu a její studenty uznával a tak docházelo ke krvavým nepokojům, po kterých se humor přestal vyučovat a škola byla uzavřena. Znovuzaložena byla v roce 1945, aby ji v roce 1952 komunisté zase zavřeli. K opětovnému znovuotevření došlo v roce 1990. Ale stále existovali tací, kteří školu a její výuku bedlivě hlídali a čekali na jedinou chybu, které se studenti či vyučující dopustí, aby školu odpůrci humoru mohli nechat zase zavřít. Ne každý má totiž smysl pro humor. Vedení VŠH ho ale má a tak ke studiím přijme žáka, v němž se nenachází ani stopa po nějakém smyslu pro humor. Škole hrozí další zánik. Dá se mu zabránit?


Pokud hledáte jednoduchou a nenáročnou knihu, Vysoká škola humoru nebude tou pravou pro vás. Jste-li ale pro každou legraci (a humor) a nebojíte se čtenářských výzev, nebo se rádi inspirujete v lingvistických dovednostech českých autorů, pak si knihu určitě přečtěte.

Foto: archiv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

FOLLOW @ INSTAGRAM