Category: Recenze

KnihyRecenze

Recenze: Foukneš do pěny

O této knize bylo za poslední měsíc a půl napsáno a řečeno už tolik, že jsem neměla vůbec chuť se do ní pouštět. Nakonec jsem před pár dny neodolala a začala číst, ovšem s rozhodnutím, že se nenechám ovlivnit žádnými názory prezentovanými na internetu. Vždycky je dobré vytvořit si vlastní pohled na věc. A až pak názory konfrontovat. 


Co je jiné, není automaticky špatné

Na začátek bych ráda zmínila, že jsem od Radky Třeštíkové četla jen Bábovky, které bych hodnotila jako lepší průměr, a průměr proto, že mi přišly dost zmatečné postavy i děj, a pak knihu Veselí, kterou bych naopak hodnotila velmi nadprůměrně. Přesně takový tip knih od českých autorek mě baví. Hodně vztahů, rodinných, přátelských i partnerských, a také plno emocí. O její nové knize Foukneš do pěny jsem si před otevřením první stránky přečetla vlastně jenom to, že je úplně jiná než všechny ostatní její knihy. A já ráda zkouším nové věci.


Tak obyčejné, až jsou neobyčejné

Po dočtení jsem si samozřejmě načetla spoustu názorů a recenzí. A byla jsem dost překvapená, že ve spoustě hodnocení se objevovalo tvrzení, že kniha byla nudná a naprosto k nečtení. S tím bych si dovolila nesouhlasit. Je jen psaná jinak, dominuje vnitřní monolog žen, které si prožily a prožívají své. Ani jedna není sympatická, ba jsou všechny tři ženy až iritující, s tímto názorem recenzujících proto naopak souhlasím. Proč by ale měly být postavy v knize vždycky sympatické? Vždyť bohatě stačí, když jsou něčím výjimečné, třeba tím, že jsou tak obyčejné, jak jen mohou být. Obyčejnější než průměrně obyčejní. Občas však udělají něco, co už se obyčejnosti vymyká. A o to tady jde. 


Surrealistické představy, nebo skutečnost?

Matka i dcera mají smůlu na muže a také na své děti. Muži je opustili, vlastní dítě k nim příliš lásky nechová. Tři generace žen, o kterých kniha je, dcera – matka – babička, se k sobě vzájemně chovají, jako by je někdo do příbuzenského vztahu nutil. Takových rodin ale existuje hodně, dokonce si troufnu tvrdit, že těch vřelých vztahů bude mnohem méně. Proč tedy knihu číst? Čím je tak výjimečná? Protože Radka Třeštíková umí psát. Možná se trochu podbízí aktuálním literárním trendům, ale proč ne. To jí přeci nelze vyčítat. Navíc vztahy tu byly, jsou a budou, a když mám chuť si o nich číst, ráda po takové knize sáhnu. I když je v ní na mě možná o něco více metafor, než bych si přála, a surrealistických výjevů, u kterých netuším, zda se skutečně staly, nebo jde jen o výplod autorčiny fantazie. Možná je tam i dost pasáží, ve kterých jsem se ztrácela, zdali to říká matka či dcera, a podobné problémy jsem měla s určováním časových rovin, v nichž se postavy právě nacházejí. Ale na to už jsem zvyklá z Bábovek.


Poetická Třeštíková není nic pro ty, co očekávají standard

Přes to všechno na Foukneš do pěny oceňuju především to, že se Radka pustila do něčeho, co ještě nikdy nezkoušela. Vypsala se ze své komfortní zóny trochu jiným směrem, možná až místy poetickým (rýmovaček v knize pár najdeme). Rozhodně jsem ovšem neměla problém knihu dočíst, spíš budu mít problém se k ní vrátit. Nejspíš to ani neudělám. Zato její předposlední knihu Veselí bych si klidně po letech ráda přečetla znovu. A tak i tato třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, mě přesvědčila o tom, že si Radku musím načíst celou. 


Foto: archiv

20Čvn
KnihyRecenze

Recenze: Komiksová učebnice komiksu

Je plnohodnotnou součástí literatury. Vytvořit ho, ale může být v mnohém pracnější, než napsat báseň nebo román. Komiks totiž nejenže musí mít mistrně vystavěnou zápletku, aby...

11Čvn
KnihyRecenze

Recenze: Cesta na konec noci

Hlavní hrdina putuje koloniální Afrikou odkud se dostane do Spojených států amerických a následně do Francie. Ne, neníto cestopis. Je to pouť, která vede napříč životem až ke smrti....

05Čvn
KnihyRecenze

Recenze: Jak na sítě

Pár kurzů, které se týkaly sociálních sítí, už jsem absolvovala. Většinou jsem si z nich odnesla jedno – že mě nebaví se jimi zabývat víc, než je pro mě osobně nezbytně nutné. A...

04Čvn
Filmové recenzePozvánkyRecenze

Raoul Taburin: O kolech, lidech a francouzském venkově

Komedie z francouzského Provence nadchne všechny příznivce její literární předlohy, kterou stvořil geniální ilustrátor a humorista Jean-Jacques Sempé, i ty, pro které je Amélie...

01Čvn
KnihyRecenze

Recenze: Návrat do divočiny

Neexistuje snad nikdo, kdo by neslyšel byť jen zběžně o šumavských samotářích. Aleš Palán se svou knihou Raději zešílet v divočině rozbouřil vody české literární...

25Kvě
KnihyRecenze

Recenze: Caravaggio

Ještě před dvěma lety jsem se komiksům vysmívala. Moje komiksové znalosti skončily u Garfielda. Pak se ovšem něco změnilo a já začala hltat jeden komiks za druhým. Nyní jsem se opět...

25Kvě
KnihyRecenze

Recenze: Šalina do stanice touha

Spíše než Šalina do stanice touha by si kniha zasloužila název, který by obsahoval slova peklo a mrtvoly. Peklo v přeneseném významu v knize přítomno dozajista je a to hned v několika...

19Kvě
KnihyRecenze

Recenze: Manuál pro uklízečky

Za svého života se příliš neproslavila. Když ale byly její povídky vydány posmrtně, stala se aspoň na chvíli světovou literární osobností číslo jedna. Čím je pro nás Lucia Berlin a...

12Kvě
FilmPozvánkyRecenze

Med a skate aneb filmové dokumenty, které musíte vidět

V době karantény jsme jistě každý dělali něco, co většinou, možná nikdy „za běžného provozu“ neděláme. Někdo začal vařit, jiný cvičit a někdo zase koukat na dokumenty o...

FOLLOW @ INSTAGRAM