Umělec, který si zaslouží být vzýván a uznáván, nebo šílenec, který by měl být raději zapomenut? Egon Schiele bezpochyby patří mezi nejkontroverznější osobnosti evropského výtvarného umění.

Od Vídeňské secese k evropskému expresionismu

Rakouský malíř a kreslíř je neznámějším žákem dalšího význačného rakouského umělce, Gustava Klimta (1862–1918). Na svého učitele nikdy nedal dopustit, byl to snad jediný malíř, kterého Egon Schiele (1890–1918) uznával jako autoritu i jako svůj vzor. V roce 1897 Gustav Klimt založil skupinu, která je známá pod názvem Vídeňská secese. V pozdějších letech do ní samozřejmě patřil i Schiele. Jenže ten se nakonec rozhodl jít vlastní cestou a jeho obrazy nakonec začaly zapadat do takzvaného evropského expresionismu.

Za svého života příliš uznání nesklidil

Liboval si v portrétech vlastních, i žen, které různým způsobem ovlivňovaly jeho život. Většinou šlo o milenky, oficiální partnerky, ale občas to byly i nezletilé dívky, kvůli kterým se Schiele dostal do křížku se zákonem. Ve své době proto příliš uznání nesklidil. Lidem se zdály jeho portréty nemorální a vulgární. Nahé ženy a muže zachycoval v sexuálních pozicích, se zkroucenými těly, se smutnými, nezřídka až šílenými výrazy. 

Všechno dával za vinu své matce

Jeho vztah k ženám je intenzivně rozbírán dosud. Říká se o něm, že přílišnou úctu opačnému pohlaví neprojevoval. Naopak se k ženám uměl chovat i velmi ignorantsky, až hrubě. Po své ženě Edith chtěl, aby mu hodiny a hodiny pózovala, někdy oblečená, jindy nahá, i přestože sama už měla všeho plné zuby. Způsob, jak se k ženám choval, byl odrazem jeho vztahu s matkou, kterou hluboce nenáviděl a jíž nemohl nikdy odpustit. Celý život jí totiž vyčítal, že se o něj nikdy příliš nezajímala. I přes to všechno ho ale ženy zbožňovaly, milovaly ho a byly mu k dispozici, kdykoliv chtěl. 

Osudnou se mu stala španělská chřipka

Rakouský rodák, který část svého života strávil v Českém Krumlově, odkud ale nakonec odešel, aby se usadil ve Vídni, byl bohužel doceněn až na sklonku svého života a zejména po něm. On, stejně jako jeho manželka, zemřeli v říjnu 1918 na španělskou chřipku. Schielemu bylo pouhých osmadvacet let. I jeho učitel Gustav Klimt zemřel na pandemii španělské chřipky. Začátkem roku 1918 ho ranila mrtvice a tak byl převezen do vídeňského sanatoria. O pár dní později ale chytil zápal plic, který jeho pětapadesátileté stárnoucí tělo již nedokázalo překonat.

Není to biografie, spíše vhled do úzkého propojení díla a obyčejného života

Kniha Schiele Reinharda Steinera zachycuje a popisuje jeho slavná i méně slavná díla, i život ovlivněný zejména ženami v souvislosti s jeho bohatou malířskou a kreslířskou tvorbou. Právě lidé, se kterými se stýkal, a prostředí, v němž se pohyboval, se promítali do jeho uměleckého života, do jeho cítění a chápání lidského bytí. Publikace je doplněna taktéž o stručný životopis tohoto umělce.

Kdo hledá Schieleho biografii, s touto knihou příliš nepochodí. Kdo chce ale znát důvod, proč maloval tak, jak maloval, jak ho osobní život ovlivňoval při tvorbě a jak tvorba formovala jeho soukromí, ten bude z knihy nadšený. Představuje totiž jakýsi vhled do Schieleho umělecké duše a psychického rozpoložení.

Foto: archiv