Kdo už viděl Bohemian Rhapsody, Rocketmana a Yesterday, jistě musí mít všech hudebních a životopisných filmů plné zuby. Ale ještě než tento žánr na delší dobu opustíte nebo snad dokonce odsoudíte, podívejte se na Pavarottiho.

To nejlepší, co můžete vidět

Nový snímek Rona Howarda (Rivalové, Šifra mistra Leonarda, Těžká váha), který měl v Česku premiéru 11. července, není oslavným filmem jako Bohemian Rhapsody. Není to ani žádná komedie jako Yesterday. Ani nejde o filmový muzikál jako Rocketman. Pavarotti všechny tyto filmy daleko předčí. Je totiž vším a mnohem lepším.

Možná o Pavarottim víte jenom to, že to byl operní zpěvák pocházející z Itálie. Možná nevíte ani to. Ale to nevadí, naopak, čím méně toho víte, tím více si film užijete. Snímek mapuje život Luciana Pavarottiho od útlého dětství až do jeho smrti (doufám, že víte, že už zemřel, protože jinak právě spoiluju).

Dokázal operu přiblížit i lidem, kteří jí nerozumí

Král vysokých C, jak se tenoristovi přezdívalo a přezdívá dodnes, rozhodně nechtěl být odmala operním pěvcem. Zajímal se hlavně o fotbal a jeho osobnost formovala válečná Itálie. Až později, v šedesátých letech, přičichl k opeře, a když pak začal vystupovat ve známých operních hrách po celé Evropě, bylo jasné, že jeho jméno se bude brzy skloňovat ve všech pádech. Nikdo, ani on sám, ale netušil, že bude až tak slavný. Že on jediný dokáže operní žánr přiblížit lidem.

Spolupracoval s Bonem, frontmanem skupiny U2, kterého poprosil, aby pro něj složil píseň. Ten sice napoprvé odmítl, ale Pavarottiho přesvědčovací schopnosti ho nakonec donutily stvořit Miss Sarajevo. Zpíval s folkovou zpěvačkou Susan Vega, Stingem… Snažil se operu zkombinovat s rockem, folkem i popovými písněmi, za což ho mnozí odsuzovali, jiní ho za to zbožňovali. Díky jeho hlasu totiž lidé konečně pochopili, o čem opera je. O člověku, jehož hlas v nich dokáže vyvolat neskutečné emoce. Bušící srdce, husí kůže, v břiše poletující motýli. Kdykoliv začal zpívat, nikoho nenechal lhostejným. Jako jeden z mála tenoristů na světě dokázal vysoké C zazpívat tak, že znělo jako jeho vlastní hlas, ne jako když se rdousí kočka.

 Co minuta, to jiná emoce

S tímto dokumentem je to podobné. Každou minutu v nás vyvolává jiné emoce. Někdy se usmíváme, jindy nám je do breku a když začne Pavarotti zpívat, jsme v transu. Není žádným tajemstvím, že byl tento dokument stvořen pro to, aby opěvoval Pavarottiho někdejší slávu. Nemá za cíl kritizovat, nikoho shazovat nebo zbytečně vytahovat události, které už byly mnohými dávno zapomenuty a Pavarottimu odpuštěny.

Hříchy, které byly odpuštěny

Přesto se dokument netýká jen zpěvákova kariérního života. Je i o jeho soukromí. V dokumentu totiž o Lucianu Pavarottim nevypráví jen jeho přátelé a kolegové, ale i jeho dcery, bývalá manželka a vdova. Vzpomínají na něj s láskou a pochopením. Pokud ně něj někdy jeho dcery nebo bývalá žena měly zlost, anebo přímo cítily nenávist kvůli tomu, že od nich odešel za ženou o třicet čtyři let mladší, dnes už po nenávisti ani zlosti nezbyla ani stopa.

Rozvod a mladou milenku ale Pavarottimu nedokázala dlouho zapomenout celá katolická Itálie. Ve svém rodišti, Modeně, byli lidé jeho milostnými avantýrami doslova znechucení.

Opera stále žije

Ale co bylo, bylo. O mrtvých jen dobře. Navíc Pavarotti toho pro hudební svět udělal tolik, že veškeré hříchy, kterých se dopustil, jsou mu jistě odpuštěny. Jeho kolegové se smíchem vzpomínají, že kdykoliv si něco usmyslil, vždycky toho dosáhl. Pokud by chtěl slepičí mléko a poručil by si ho, někdo by jistě šel a slepici podojil. Takový měl Pavarotti vliv na spolupracovníky a přátele, kterými se obklopoval. Dokázal všechno a nejspíš se mu povede i prostřednictvím tohoto dokumentu posunout k opernímu žánru zase další generaci diváků.

Foto: Bontonfilm