Category: Knihy

KnihyRecenze

Recenze: Imaginární přítel

Do knihy jsem se začetla čirou náhodou. Upoutala mě obálka a především tloušťka knihy. Však má také více než šest set padesát stran. A taky jsem se chtěla po delší době pustit do hororové knihy, díky níž bych aspoň na chvíli zapomněla na to, co se děje ve skutečném světě.


Děsivější než všechno zlo světa

Zhruba tak v půli knihy mi ale došlo, že skutečný svět může být stejně tak děsivý jako ten imaginární, a to především tehdy, když se světy propojí a zlo pronikne k nám, do reality, v níž žijeme. Právě o tom kniha je. Hlavními postavami jsou malý chlapec jménem Christopher a jeho matka Kate. Všechnu smůlu světa, zdá se, už si vybrali, teď je má čekat to nejkrásnější období v životě. Jenže se, bohužel, přistěhují do města, které ovládá něco neskutečně děsivého, něco, co nepatří do tohoto světa ani do žádného jiného. Tohle zlo by nemělo existovat vůbec. A to zlé si vybere právě Christophera, aby mohlo ovládnout svět. Pohltit lásku, štěstí, dobro. 


Když slyšíte hlasy, něco je špatně

Čím dále se ve čtení dostáváme, tím více se seznamujeme i s ostatními lidmi ve městě, dětmi i dospělými. Každý má své problémy, každého něco trápí, každý něco tají, všichni se něčeho bojí. Strach je všudypřítomný, zjišťujeme, kdo je zlý a kdo hodný. Otázkou ale je, zda je všechno skutečně tak, jak to vypadá. Christopher jako první poznává, že není. Když se jednoho dne ztratí v Apoštolském lese, kam mu matka zakázala chodit, na celých šest dní, stane se něco přelomového, jenže ani sám Christopher neví co. Z lesa se sice vrátí, ale nic není jako dřív. Ještě před pár dny byl ve škole jedním z nejhorších žáků, nyní je tím nejlepším. Jenže k němu začne mluvit hlas. Ten ho přesvědčí o tom, že musí se svými přáteli v lese postavit stromový domek, ale proč, to se dozví, až když s ním je hotový. Pak se teprve začnou dít věci, které nahánějí hrůzu i dospělým. 


Uvěříte neuvěřitelnému

Imaginární přítel však není obyčejným hororem, jde o dva dokonale propracované světy, díky nimž uvěříte, že imaginární svět skutečně existuje. Uvěříte i tehdy, pokud fantasy ani hororové knihy nečtete. Uvěříte i tehdy, jsou-li vám tyto žánry velice vzdálené. Ano, příběh je to velmi přesvědčivý, stejně jako hrůzy, které se v knize odehrávají, a kvůli kterým nemůžete přestat číst. Ze začátku to ale možná bude vypadat jinak. Kniha má velmi pozvolný začátek, je však velmi důležitý, stejně důležitý, jako celý zbytek knihy. A až dočtete, nebudete litovat. Líto vám však nebude ani toho, že kniha skončila. Je to dlouhá cesta tím nejděsivějším peklem, které si dokážete představit a konec všeho zla je stále v nedohlednu. Oddychnout si tak můžete skutečně až na poslední stránce. Anebo snad ani tam ne? To už si musíte zjistit sami. Sami si projděte peklem, abyste to pochopili. Já už vám k tomu nemám co říct. 


Lepší než Stephen King

Stephen Chbosky sám na konci knihy říká, že se inspiroval Stephenem Kingem. Sama se čas od času ke Kingovi vracím, ale nikdy jsem při čtení jeho knih nezažila takové napětí a zaujetí, vlastně mi bylo jedno, co se s jeho postavami stane. Chbosky je dokonalý vypravěč. Kromě toho je také spisovatel, scenárista a filmový režisér. V roce 1999 se proslavil knihou Ten, kdo stojí v koutě, která byla přeložena do více než třiceti jazyků. Je také autorem scénáře i režisérem filmu The Perks of Being Wallflover (Charlieho malá tajemství), kde se v hlavní roli objeví Emma Watson (hrála Hermionu v sérii o Harrym Potterovi), za který obdržel několik významných cen. Chbosky žije v Los Angeles v Kalifornii.


Knihu vydalo v srpnu roku 2020 nakladatelství Euromedia Group – Kalibr.


Foto: archiv

12Led
KnihyRecenze

Recenze: Holky ze severu

Už jste někdy sáhli po knize čínských nebo jiných asijských autorů? Ne? A znáte důvod? Pokud jedním z nich je, že pocházejí ze zcela odlišného prostředí než my, a tak také...

13Pro
KnihyRecenze

Recenze: Kde zpívají raci

Minulý rok to byla kniha Pačinko, která ve mně zanechala téměř nesnesitelný pocit štěstí z toho, že existuje tak nádherný a bravurně napsaný příběh. Letos mi podobným způsobem...

22Lis
KnihyRecenze

Recenze: Bohemian Taboo Stories

Chci se vás na něco zeptat. Které povolání ve vás budí pohoršení? Jestli jste nad tím dodnes nepřemýšleli, teď je ta správná chvíle se zamyslet. Že žádné? Ale nepovídejte. Co třeba...

17Lis
KnihyRecenze

Recenze: Normální lidi

Tuhle knihu jsem po dočtení musela nechat odležet. Donutily mě k tomu recenze ostatních, přehlcené sociální sítě a všeobecně obrovský zájem o tuto knihu. Řekla jsem si, že hodnocení...

07Lis
KnihyRecenze

Recenze: Jiné jméno pro domov

Příběh může být zajímavý zápletkou, stylem vyprávění anebo svou formou. Když má kniha nejen neotřelou premisu, zajímavého vypravěče, v tomto případě dospívající dívku, která...

26Říj
KnihyRecenze

Recenze: Věrnost

Klasických vztahových románů vycházejí mraky. Kolik ale vyjde těch, které pojednávají hlavně o vztahu, jenž si vytvoříme sami k sobě? Věrnost je kniha nikoliv o reálných situacích, ale...

18Říj
KnihyRecenze

Recenze: Pravda, nebo lež

Položili jste si někdy otázku, jaké by to bylo mít za partnera spisovatele či spisovatelku? Na to vám odpoví kniha, o které vám chci nyní něco říct. Berte ji však s rezervou, nemusí...

11Říj
KnihyRecenze

Recenze: Můj bratr albatros a jiná rodinná zvěrstva

Humorné knihy obvykle nečtu z jednoho prostého důvodu. Protože se u nich většinou nebavím. Jedinou výjimku tvoří fejetony Rudolfa Křesťana, do kterých jsem se zamilovala už na základní...

21Zář
KnihyRecenze

Recenze: Mazl tov

Jsou knihy, které nás baví, ale po dočtení v nás nic nezanechají. A pak existují knihy, které nás baví a učí zároveň. Třeba poznávat jinou kulturu, náboženské zvyky, tradice i způsob...

FOLLOW @ INSTAGRAM