e
e
e
e
e
e
e
Recenze

Toyota CH-R: Moje první jízda s hybridem aneb Auto pro holky?

Když jsem si v osmnácti dělala řidičák, těšila jsem se, jak si za dvacet tisíc pořídím auto a budu jezdit. Smůla. Nevyšlo to. Je mi o deset let víc a za volantem jsem seděla všeho všudy pětkrát. Jsem zářným příkladem postrachu silnic.

Řídit mě bavilo do té doby, než jsem jednou při zatáčení doprava (což bylo asi čtrnáct dní potom, co jsem dostala řidičák) zapomněla pustit volant a pravým předním kolem narazila do obrubníku. A tátovi udělala deseticentimetrovou rýhu do disku. Dostala jsem tak vynadáno, že se od té doby bojím byť si jenom na sedadlo řidiče sednout. Vím, je to blbost. Obyčejná rýha a ke všemu to bylo auto, které táta o půl roku později prodal za dvanáct tisíc. Jenže se to prostě stalo a já měla tu smůlu, že vedle mě seděl táta. Od té chvíle mám psychickej blok, co mi nedovoluje řídit. Občas, zhruba jednou za dva roky se odhodlám, ale jenom někde po vesnici a maximálně na půl hodiny. Baví mě to, ale strach zůstává. Že se něco stane, že odřu auto, nabourám jiný auto, někoho srazím… A taky že když budu muset v případě nouze zaparkovat, prostě nezaparkuju.

Jako když přeřadíte z dvojky rovnou na čtyřku

Nedávno jsem ale byla po roce a půl nucena zase aspoň na chvíli za volant sednout. Ke všemu v Praze. Měla jsem příležitost půjčit si na pár dní Toyotu CH-R, což je auto, které kombinuje klasický benzínový motor s elektromotorem. Naštěstí se ale nemusí nikde dlouze dobíjet na benzínce. Elektromotor se dobíjí sám při brzdění. Zatímco pro mě to byla v hybridu premiéra, Petr už nějakou tu zkušenost má.

V čem jsem viděla asi největší rozdíl oproti klasickým benzínovým nebo dieslovým autům (a když to poznám já, řidič-začátečník, všimne si toho každý), auto strašně prudce brzdí a to i když šlápnete na brzdu jen lehce. A taky že když šlápnete na plyn, motor řve podobně, jako když jsem se v autoškole snažila přeřadit z dvojky rovnou na čtyřku. Takže z téhle stránky auto nic moc. Co ale spousta lidí ocení, hlavně teda asi žen, protože muži mají raději řvoucí motory – při rozjíždění je hybrid neskutečně tichý. Není slyšet prakticky vůbec nic!

Zaparkuje samo! Skoro

Co je na autě jednoznačně nejlepší, je parkovací asistent! S ním totiž zaparkuju i já. Jakmile si ho zapnete, auto samo vyhledá parkovací místo (ale jenom když je velké asi jako jedno a půl parkovacího místa) a podélně zacouvá. Umí zaparkovat i klasicky v řadě, ale na co je třeba si dávat pozor – musíte sami dobrzďovat. Na což jsme s Petrem přišli hned při prvním testování parkovacího asistenta, kdy jsme couvali tak dlouho, až jsme se opřeli o nárazník za námi stojícího auta. Jinak ale super věc! Hlavně pro ty, pro které je podélné parkování nebo zacouvávání hotová noční můra.

Vtipná přístrojová deska. Doporučí vám i kafe

Kromě parkovacího asistenta je fajn i funkce hlídání jízdy v pruzích. Jakmile párkrát, třeba na dálnici, přejedete pruh, asistent začne pípat. Uděláte-li to třeba desetkrát za sebou, zobrazí vám monitor na přístrojové desce kávu a doporučí vám, abyste si odpočinuli 😀 Což je strašně vtipný. Občas ale zkrátka pruhy přejíždět musíte a auto stejně pípá. Na druhou stranu čas od času pruhy přejíždíte jen tak, zkoušíte, zda hlídač funguje a on nezapípá a nezapípá.

Svítící logo je bomba! Ale pro řízení a komfort auta naprosto nepodstatná

A ještě něco málo k designu. Petr má Porsche Cayenne Turbo, takže jsem zvyklá na docela velký komfort. Ale Toyota CH-R má oproti Cayennovi jednu výhodu, nebojím se ji řídit, protože je mnohem menší a tak mám konečně pocit, že se vejdu na silnici, do každého pruhu. Tahle Toyota je totiž crossover, zatímco Cayenne je SUV. Tím ale bohužel všechny výhody Toyoty, co se týče vzhledu, končí. Za prvé totiž nechápu, proč má u obou zadních dveří otvírání nahoře (ale tak dobře, je to netypické, tudíž originální). Za druhé – interiér je na mě strašně tmavej a na zadním sedadla se cítím jako v kobce. A když sedím na místě řidiče a dívám se za sebe přes pravé zadní okno, je tak špatně řešené, že nevidím vůbec nic, ke všemu, když vedle sedí spolujezdec a ještě tam překáží jeho hlava. Co se mi ovšem na designu Toyoty hodně líbí, je svítící logo promítané na zem při každém otevření pravých předních dveří. Ve tmě to vypadá fakt dobře. Ale to je dost málo na to, abych tohle auto ocenila.

Pokud si někdy budu kupovat auto, rozhodně bude mít parkovacího asistenta i hlídání jízdy v pruzích. To jsou funkce, které ocení snad úplně každý. Dokonce si je pochvaluje i Petr. Občas se to zkrátka hodí. Možná bych si koupila i hybrida, díky tomu, že je tak tichý, ale asi ne proto, jak strašně řve při sešlápnutí plynu. Vážně mi to trhalo uši. Toyota CH-R má zkrátka pár velkých plusů, ale taky hodně minusů, takže si to všechno shrňme.

Plusy:

+ parkovací asistent

+ hlídání jízdy v pruzích

+ svítící logo, které se promítá na zem

+ tiché rozjíždění

+ při čekání na semaforu se automaticky přepne na elektromotor

Minusy

– při sešlápnutí plynu strašně řve

– tmavý interiér

– špatný výhled pro řidiče přes pravé zadní okno

– hodně citlivá brzda (při brzdění si div nedám čelem o přední okno)

– na mě příliš futuristický design

– držáky na láhve a kelímky jsou tak hluboké, že kelímek zapadne a horko těžko se zase vyndává

Foto: Petr Kučera, Michaela Dočkalová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

FOLLOW @ INSTAGRAM