Recenze: Pačinko

Knih od jihokorejských autorů jsem za svůj dosavadní život moc nepřečetla. Vlastně, počkat, nepřečetla jsem ani jednu. Až donedávna. A byla to trefa do černého. Troufám si tvrdit, že za posledních pár let, přesněji od dob, kdy jsem četla Egypťana Sinuheta ve čtvrtém ročníku na střední škole, je to nejkrásnější kniha, která se mi dostala do rukou.

Korejci v Japonsku

Pačinko vypráví příběh jedné korejské rodiny. Její osud, alespoň ten, který můžeme v knize sledovat, se začíná psát v roce 1910, kdy byla Korea ještě jednotná a předsudky Japonců vůči Korejcům čím dál znatelnější. Sundža, pocházející z malé jihokorejské vesnice, se měla narodit stejně postižená jako její otec. Osud jí ale naštěstí dopřál víc štěstí a stala se z ní, když už ne krásná, tak alespoň zajímavá dívka s trochu podsaditější postavou. Je negramotná, naivní a bojácná, a tak když se jednoho dne setká s mužem, který jí na první pohled učaruje, okamžitě mu podlehne. Může ji to však stát nejen pověst, ale i naději na lepší budoucnost.

Víte, co je to pačinko?

Shodou mnoha okolností a náhod se nakonec přestěhuje do Japonska, kde dře bídu s nouzí stejně jako doma a ke všemu tam na ni všichni shlíží spatra. Je to přeci jenom obyčejná nevzdělaná Korejka, která se Japoncům nemůže v ničem rovnat. Její nucený úprk do Japonska ovšem není tím jediným důležitým životním zlomem, který ji potká. O mnoho let později ji totiž dožene minulost ve chvíli, kdy to nejméně čeká. Se Sundžinou rodinou zůstáváme až do roku 1989, kdy už je Korea dávno rozdělená ve dví a bývalí Severokorejci se nemají kam vrátit. Tedy mají, ale jen jednou a napořád. Avšak jsou to právě Korejci, kteří v Japonsku vládnou takzvaným pačinko hernám. Pačinko je hazardní hra, kterou hrají chudí i bohatí, Korejci i Japonci, ale společnost jí opovrhuje, a to hlavně proto, že je spojována s jakuzou, japonskou zločineckou organizací, kterou v našich končinách známe spíše pod označením mafie.

Knihu psala téměř třicet let

Min Jin Lee, autorka Pačinka a rodačka ze Soulu, debutovala v roce 2007 knihou Free Food For Millionaires, která byla literárními kritiky přijata velmi pozitivně. U nás ovšem zatím vyšla jen její druhá kniha, která spatřila světlo světa v roce 2017. O dva roky později jsme se jí dočkali i my. A buďme rádi, protože se nám dostává do rukou kniha, na kterou jen tak nezapomeneme. Silný příběh jedné rodiny se totiž odehrává na pozadí skutečných historických a společenských událostí, které navždy změnily nejen Koreu, ale po kapitulaci v druhé světové válce i samotné Japonsko. Min Jin Lee sbírala materiál pro tuto knihu od roku 1989. Vystudovala historii a práva, pak se ale rozhodla, že se bude věnovat Korejcům žijícím v Japonsku. Aby byl její příběh co nejreálnější, rozhodla se zorganizovat rozsáhlý výzkum a po přestěhování do Tokia absolvovala i rozhovory s desítkami Korejců trvale žijících v Japonsku. Čím déle se ale tímto tématem zabývala, tím si byla jistější, že životní příběhy Korejců nejsou vůbec tak jednoduché, jak si zpočátku myslela, a tak v roce 2008 začala psát knihu celou od začátku. Trvalo jí tedy bezmála třicet let, než Pačinko napsala ke své plné spokojenosti. I když v něm jsou osoby smyšlené, všechno, co se jim děje, se mohlo stát a také se stalo i ve skutečnosti. O to je tento příběh smutnější.

Podle knihy Pačinko se v současnosti natáčí seriál, ale doporučuji si nejprve přečíst knihu. Jedině tak se dokážete s příběhem a životními osudy čtyř generací jedné korejské rodiny sžít naplno a tak, jak si to zaslouží.

Knihu vydalo nakladatelství Jota.