KnihyRecenze

RECENZE: Před pikolou za pikolou

Poprvé jsem četla o únosu dítěte v knize Manželé odvedle. Přečetla jsem ji za týden. Teď se mi do ruky dostala kniha novinářky Lindy Greenové Před pikolou za pikolou a ta vypráví podobný příběh. A k přečtení mi stačilo dokonce šest dní.

Jo, možná si říkáte: Za týden? To já přečtu rovnou dvě, klidně i tři knížky! Ale chápejte, já v posledních letech nemám na čtení moc čas. Navíc od chvíle, co mám dva blogy, mnohem víc píšu, než čtu. Najdu si čas jenom ráno, než jdu do práce, a večer, než jdu spát, takže víc než jednu knížku, maximálně dvě do měsíce nedám. A tak je pro mě šest dní od dob studií na vejšce nový rekord. Ale zpátky ke knize.

Mám ráda thrillery a knihy o vztazích. A mezi ty Před pikolou za pikolou rozhodně patří. Dlouho jsem totiž sháněla něco podobného, jako byli právě Manželé odvedle. V obou případech je ústředním tématem únos dítěte, po kterém nevyhnutelně dochází k rozkladu dobrých rodinných vztahů. Ačkoliv jsou Manželé odvedle jednou z nejlépe hodnocených knih uplynulého roku, musím říct, že tahle knížka má něco víc. Odehrává se ve třech liniích. Z pohledu matky unesené čtyřleté holčičky Elly, z pohledu únosce a taky chlapce, který je synem únosce, a jenž svůj příběh píše zhruba rok a něco málo měsíců před tím, než dojde k únosu.

Většinou nemám ráda, když příběh vypráví víc než dvě postavy, ale tady je to nutné. Troufám si říct, že nebýt té třetí zainteresované postavy, chlapce jménem Matthew, nebyla by kniha ani z poloviny tak dobrá, jako je. I když se jeho postava může zdát na začátku jen jako doplňková a jeho úkolem je dodat příběhu trochu té omáčky, na samém konci zjistíte, že to není pravda. Možná to ale zjistíte mnohem dřív.

Zběhlí čtenáři totiž od začátku nejspíš budou tušit, kam tohle všechno vyprávění únosce a jeho syna směřuje. Konec tedy pro mnohé nebude až tak překvapivý, jak by si jistě kniha zasloužila. Ale to je skoro všechno, co lze knize vytknout. Kromě ještě jedné věci. Unesené Elle jsou čtyři roky, téměř pět, ale občas z některých dialogů, v nichž je její postava zastoupena, slyším spíš šestiletou či dokonce sedmiletou dívku, rozhodně ne čtyřletou.

Tak například:

„Ptala jsem se Melody, jestli můžu spát v její postýlce. Říkala, že můžu.“

Polykám a přikyvuji.

Dítě si sedá a ohlíží se na prázdnou kočičí misku. „Omlouvám se,“ říká. „Měla jsem hlad. Vzala jsem si jenom ty, co Melody nechala. Moc mi nechutnaly.“

To je jen krátká ukázka jednoho z dialogů mezi únoscem a čtyřletou Ellou. Já osobně žádné dítě nemám, ale zato jsem se občas starala o své dvě sestřenice a nepřipadá mi, že by aspoň jedna z nich mluvila takhle rozumně. Chytře. Na druhou stranu, děti jsou různé a co neumí jedno, může klidně umět druhé.

Pokud máte rádi thrillery, tak jako já, a pokud jste četli knihy jako Manželé odvedle od Shari La Peny nebo Zmizelá od Gillian Flynnové, měli byste si přečíst u tuhle. Nebudete zklamaní, ale nejspíš nebudete ani žasnout. Své fanoušky si díky téhle knize ale Linda Greenová rozhodně najde. A bude jich hodně.

Knihu si můžete objednat ZDE.

Foto: archiv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

FOLLOW @ INSTAGRAM