Beletrii mám stejně ráda jako literaturu naučnou. A úplně ze všeho nejraději čtu knihy, které mají krásný nebo zajímavý příběh, obsahují zábavné nebo napínavé historky a ještě mě něčemu novému naučí. A protože se o písmo už dlouhá léta zajímám, hlavně v praxi, rozhodla jsem se, že si o něm i něco přečtu.
Jeden font vládne všem, další mu však káže
Kniha Ten můj font: stručné dějiny typografie v esejích nese název, který by vás od čtení mohl odradit. Alespoň mně by se to stát mohlo, protože jakmile se v názvu knihy nachází slovo esej, mám pocit, že půjde o něco nudného. V tomto případě bych ale nebyla od pravdy dál. Věděli jste, že Steve Jobs, zakladatel značky Apple, navštěvoval kurzy kaligrafie, aby se naučil hezky psát? Znáte důvod, proč je Comic Sans nejnenáviděnějším fontem vůbec? A díky čemu Helvetica vládne celému světu? Tušíte, s jakým písmem prorazil v prezidentské kampani Barack Obama a proč? Ne? Tady máte hned čtyři důvody, proč si knihu přečíst. Brzy po rozečtení knihy jich ale najdete mnohem víc.
Svět písmen je všude kolem nás, možná si to teď taky uvědomíte
Simon Garfield nás provede dávnou i ne tak vzdálenou minulostí, světem grafiků a především fontů. A to velmi čtivou formou. Díky němu nahlédnete do světa, o kterém možná zatím vůbec nic nevíte, přitom je všude kolem nás. Fonty hrají důležitou roli na nápisech a směrových cedulích v dopravních prostředích, v časopisech a novinách, na billboardech i ve slevových letácích. V této knize se dozvíte proč. Pak si nejspíš začnete všímat nápisů kolem sebe mnohem víc a budete se při tom potutelně usmívat. A až si příště otevřete Microsoft Word nebo jiný program na psaní, třeba se víc zamyslíte nad tím, jaké písmo zvolit.
Kromě toho, že je kniha čtivá a nabitá zajímavými informacemi, je i velmi zdařile graficky zpracovaná. Knihu doplňují černobílé fotografie i ukázky jednotlivých fontů. Je vytištěná na kvalitním papíře v brožované vazbě.
Garfield exceluje v žánru non-fiction literatury
Simon Garfield je uznávaný britský novinář excelující zejména na poli literatury faktu. Psal pro The Observer, magazín Time Out či noviny The Independent. Za knihu zabývající se tématem AIDS The End of Innocence: Britain in The Time of AIDS (1994) mu byla udělena britská literární cena Somerset Maugham Award, jež se uděluje autorům, kterým ještě nebylo více než třicet pět let a v uplynulém roce vydali knihu.
Foto: archiv
Napsat komentář