Knihy spisovatelky a scenáristky Petry Soukupové jsou snadno rozpoznatelné. Nejen svou živostí a věcností, ale také tím, že v knihách pro dospělé pro přímou řeč nikdy nepoužívá uvozovky. Čtenář se tak musí na děj soustředit, aby poznal, co je přímá řeč a co jen vnitřní promluva postav.
Její prvotina K moři měla obrovský ohlas. Od té doby uplynulo deset let a Soukupová má za sebou již sedm napsaných knih. Ta zatím poslední, Nejlepší pro všechny, vyjde na konci listopadu. O čem je a proč letos vydává hned dvě knihy a tak krátce po sobě? Nejen o knihách, ale i o jejím soukromém životě se rozpovídala držitelka řady významných literárních ocenění.
Jak jste přišla na nápad psát knihy pro děti?
Kdysi jsem vymyslela slovo čmuchadlo. Navíc jsem před lety dostala nápad, že nějaké fantastické zvíře či bytost pomáhá dítěti. A to není příběh pro dospělé, proto jsem se rozhodla napsat knížku pro děti.
Je složitější psát pro děti, než pro dospělé?
Ne, pro mě je to naopak. Dětský pohled používám ráda, a ta omezení, která jsou v psaní pro děti, jako třeba jednodušší větné konstrukce nebo trochu jiný slovník, jsou pro mě v pohodě. A navíc jsou knihy pro děti menší rozsahem, a to je také lehčí.
Je vaše dcerka Marla váš první čtenář dětských knih?
Ani první, ani jiný, Marle je teď necelých pět, moje knihy pro děti jsou pro ty starší. Ale obě své knihy jsem jí vyprávěla.
Inspirujete se při psaní tím, co baví ji?
No, tím, že píšu pro větší děti, tak asi ne.
Letos vám vyšly dvě knihy. Jak je to možné? Mezi předchozími knihami jste měla vždycky minimálně dva roky pauzu.
Už minule jsem napsala Bertíka a čmuchadlo spolu s Pod sněhem. Vyšly necelý rok po sobě. Ale ano, jsou tam pauzy, většinou je to tak, že když něco dopíšu, tak potom skoro rok nezačínám nic nového. Pak to na ty dva roky vychází.
Ale tentokrát to byl předem vymyšlený koncept, že napíšu dvě knihy, jednu pro děti (Kdo zabil Snížka, pozn. red.) a jednu pro dospělé (Nejlepší pro všechny, pozn. red.), a ty knihy spolu budou souviset. Každá sice funguje samostatně, ale myslím, že lépe jim je spolu. A když už jsem je psala současně, tak jsem ráda, že se povedlo i to, že vyjdou krátce po sobě.
Takže je kniha Kdo zabil Snížka i pro dospělé?
Myslím, že by se dospělý při jejím čtení neotravoval. Teda spíš doufám.
A o čem je připravovaná kniha Nejlepší pro všechny?
Jak už to tak u mě bývá, je zase o rodinných vztazích. Tentokrát o chlapci, jehož maminka ho kvůli své pracovní příležitosti a jeho problematickému chování přesune na venkov ke své matce, jeho babičce. Kniha vypráví, co to těmto třem postavám přinese a jak to zvládnou.
Bude zase tak depresivní jako předchozí knihy?
Pravděpodobně ano.
Všechny vaše knihy jsou takové, a když už ne vyloženě depresivní, tak zkrátka smutné, jste taková i vy?
Zřejmě ano.
Máte za sebou už sedm napsaných knih. Když se zpětně podíváte na tu vaši první – K moři – změnila byste na ní dneska něco?
Ano, nejspíš všechno. K moři se mi zpětně vůbec nelíbí a kdyby to šlo, chtěla bych, aby ji už nikdy nikdo nečetl.
Býváte k sobě často sebekritická? Většina čtenářů by s vámi jistě nesouhlasila.
Myslím, že jsem k sobě sebekritická tak akorát, nebo v to spíš doufám. Sice mě těší, že se lidem ta kniha líbí, ale mně už prostě po těch letech ne.
Když píšete knihu, hodně přepisujete?
Ne, skoro vůbec.
Nebojíte se, že za pár let si zase řeknete, že byste třeba Snížka napsala úplně jinak?
Nebojím, ale je možné, že se to stane.
Píšete pravidelně?
Pokud mám rozepsaného něco většího, tak je dobré psát co nejpravidelněji. Dlouhé pauzy nejsou dobré. Ale nejde to většinou každý den, protože mám jinou práci a rodinu.
Čím se kromě psaní aktuálně živíte?
Jsem dramaturgyně denního seriálu Ulice. Někdy píšu nějaké další televizní scénáře a povídky do časopisů.
Je něco, co byste chtěla dělat, kdybyste nebyla spisovatelkou ani scénáristkou?
Chtěla bych chovat psy anebo mít kavárnu.
To ještě můžete….? Není to nereálné.
Tak můžu, ale to bych pak nemohla psát. A to by mě mrzelo, že když už nějaký ten talent nebo schopnosti mám, že je nevyužívám.
Jste úspěšná i v zahraničí. Liší se nějak čeští čtenáři od těch zahraničních?
Tak to opravdu netuším.
Neděláte autogramiády nebo besedy v zahraničí?
Pár čtení bylo, ale spíš výjimečně. Hlavní akce je asi Měsíc autorského čtení, což je takové turné po dvou českých městech, jednom polském a jednom slovenském a loni bylo čtení i ve Lvově. Co se týče lidí, připadají mi podobní, ale jak říkám, nejezdím za zahraničními čtenáři moc často.
Pořád ráda píšete v nonstopech, nebo jste si na psaní našla jiné místo?
To nebylo více nonstopů, měla jsem jeden oblíbený podnik – nonstop. Ale tím, že jsem ty knihy dopsala, tak jsem tam přestala chodit. Až začnu psát další knihu, což ale nebude dřív než po příštích prázdninách, tak uvidím, jestli budu chodit zase tam, anebo ne.
Kterou ze svých knih máte nejraději a proč?
Asi pořád Zmizet, protože je nejtemnější a protože je první, kde jsem psala za děti, a myslím, že se to povedlo. Ale mám hodně ráda i Martu v roce vetřelce, která je takové moje opomíjené dítě. A ze Snížka mám taky radost.
Když nepracujete ani nepíšete, co nejraději děláte?
Ráda chodím do přírody, trávím čas s rodinou, dívám se na seriály a čtu si.
Foto: Richard Klíčník
Napsat komentář