Recenze: Věci, na které nastal čas

Jaké to je žít sedmnáct let s jedním člověkem? Že nevíte? Já také ne, zato vím, jaké to je prožít sedmnáct let hned se dvěma lidmi skrze stránky nejnovějšího románu jedné z nejuznávanějších současných českých spisovatelek. Vzrušující a zároveň náročné.

Kde končí svět smyšlený a začíná ten opravdový?

Věci, na které nastal čas je zvláštní kniha. Je dokonce tak zvláštní, že si ji budu muset přečíst ještě jednou. Ne proto, že bych ji napoprvé nepochopila, naopak jsem obě hlavní postavy chápala až moc, přestože vlastní rodinu nemám, ale abych se znovu mohla vkrást do životů hlavních hrdinů, které už dobře znám a které se mi nechce opouštět napořád. Při prvním čtení knihy mě totiž napadlo, že bych tuhle knihu vůbec číst neměla. Že hlavní protagonisty stalkuju a to si přeci nezaslouží. Vždyť je to ale jenom kniha, smyšlený příběh, nemůžeš je, Michalo, stalkovat. Věřte, že Petra Soukupová u vás tenhle pocit umí vyvolat. Všechno je tak opravdové, až nabydete dojmu, že smyšlený život žijete maximálně tak akorát vy.  

Životy těch druhých jsou stejně dramatické jako ty vaše

Petra Soukupová je známá tím, že dokáže i všední věci a situace popsat neskutečně čtivě, tak, že člověk nechce přestat číst, přestože jde většinou o dost depresivní příběhy. A tahle kniha není výjimkou, přesto je v něčem jiná. Popisuje životy dvou lidí od chvíle, kdy se poznali, až do chvíle, kdy mají dvě děti téměř v pubertě a život se jim od základu změnil. Dlouhých sedmnáct let s nimi prožijete na necelých čtyř seti stránkách, které přečtete klidně za den nebo dva. Hltáte slovo za slovem, ale tentokrát se u toho možná cítíte nepatřičně. Jako byste sledovali oknem to, co by nikdo vidět neměl. Šmírovat se přeci nemá. Lásku pomalu se proměňující v každodenní, rutinní setkávání dvou lidí, kteří spolu sice bydlí, ale už jenom z povinnosti, sledujeme s napětím a zatajeným dechem, přestože víme, co bude následovat. To, co se v běžném životě stává. To, co se může stát a nejspíš i stává téměř každému z nás. Sledujeme své vlastní životy.

Pro děti všechno a zároveň nic

Jako čtenáři nakukujeme pod pokličku domácnosti jako každé jiné, přesto ne nezajímavé. Alice touží po spokojené rodině a milujícím manželovi, který se bude zajímat o ni i o děti. Její jedinou zábavou je vaření, které se brzy stane i obživou. Richard chce taky rodinu, ale nechce, aby ho někdo otravoval s běžnými záležitostmi – vaření, uklízení, nákup, hlídání dětí, společné rodinné výlety. Rád jezdí na kole, nejlépe sám, a občas si dá skleničku vína. Nic jiného ke štěstí nepotřebuje, a už vůbec nepotřebuje manželku, která mu pořád něco vyčítá. A pak je tu Kája a jeho mladší sestřička Lola. Co potřebují a chtějí oni, na to se jich jaksi nikdo nezeptá. Rodiče je milují, ale dělají všechno pro to, aby své děti štvali čím dál víc. Richard chce pro děti řád a pořádek, ale není ochotný je k tomu vést. Alice zastává názor, že když dětem všechno dovolí, bude doma klid a budou hodné, protože na řešení dětského vzdoru a vzteku jí pro samé domácí povinnosti a práci nezbývá čas. 

Od samého začátku je mezi Alicí a Richardem něco špatně. Nebyla to láska na první pohled, možná spolu ani nikdy neprožili vášnivé milování. Všechno bylo příliš všední už od chvíle, kdy se potkali úplně poprvé. Teď jsou spolu už sedmnáct let a ani jeden z nich neví, jakým směrem by se měl jejich život ubírat dál.

Tak reálné, až je to děsivé

Kniha je nejnovějším románem spisovatelky Petry Soukupové, která ví, co její čtenáři chtějí. Vyhrocené mezilidské vztahy, aby skrze stránky jejích knih mohli aspoň na chvíli zapomenout na vlastní starosti, které jsou ale mnohdy úplně stejné jako problémy literárních postav. Kniha se dá ovšem číst i jako povídkový soubor. Každá kapitola, přečetli-li byste si ji samostatně, tvoří relativně ucelený celek, z něhož získáte představu, jak to v téhle rodině funguje. Jednou vypráví Alice, pak Richard, dokonce i Kája a Lola. Rodinnou situaci známe z pohledu všech zúčastněných, snad kromě králíčka, který jednoho dne uteče z otevřené klece, a psa, který se do rodiny dostane až ve chvíli, kdy už možná ani žádná rodina neexistuje. 

Soukupová svými příběhy nikdy nezklame, ať už jde o příběhy pro dospělé nebo pro děti. Zvládá vyprávět poutavě pro všechny věkové kategorie, pro ženy i muže. Možná to umí tak dobře, až si občas říkáme, že nám vidí do hlavy. Je to děsivé a fascinující zároveň. Máte vlastní problémy? V práci nebo doma? S dětmi nebo partnerem či partnerkou? Nevíte, co chcete dělat dál? Máte pocit, že váš život přestává mít jasný směr a smysl? Tohle jsou věci, na které nastal čas. 

Knihu Věci, na které nastal čas vydalo nakladatelství Host v roce 2020.

Foto: Petr Kučera, Orio s. r. o.