Ve svých osmnácti letech prožila už tolik, kolik nezažije většina z nás ani do důchodového věku. Sára Báchorová si totiž prošla velmi těžkou nemocí, která mnohdy vede k trvalému poškození zdraví. Trpěla bulimií i anorexií. Připadala si tlustá a tak nejedla a když jedla, tak zvracela. Přišla o své přátele i lásku. Nakonec se jí ale povedlo to, o čem si jiní s touto nemocí mohou nechat jenom zdát. Poprosila o pomoc, protože věděla, že když to neudělá, zničí si život. Nyní o tom středoškolačka Sára napsala knihu s názvem An(n)a., v níž popisuje vše, co prožívala. Knihu můžete číst jako čistou beletrii nebo skutečnou zpověď někoho, kdo spadl na samé dno svého bytí. V ani jednom případě to nebude lehké čtení. 

Anno, váš příběh je skutečně děsivý. Vědět, že není skutečný, hlavní hrdinku bych litovala. Protože ale skutečný je, slovy se nedá vyjádřit, co všechno jsem při jeho čtení cítila. Co jste ale prožívala vy při jeho psaní?

Knihu jsem napsala již v patnácti letech, od té doby prošla řadou úprav. Minulý rok v létě těmi největšími. Bylo opravdu náročné otevírat staré rány. Mnohdy jsem si musela dát i delší pauzu.

Jak často vzpomínáte na to, jak vám tehdy bylo?

S PPP (porucha příjmu potravy, pozn. red.) jsem se začala léčit až v květnu 2019. Takže mě stále občas přepadávají špatné myšlenky.

To brzy oslavíte výročí. Na co nejčastěji myslíte?

Na ten zlom, který před rokem přišel a já se postavila nemoci tváří v tvář. Nejhorší pro mě tehdy bylo přiznat si, že to už opravdu není v pořádku a se vším se svěřit. Začátky při hospitalizaci byly také opravdu velmi těžké. Musela jsem hlásit, co jsem snědla a slíbit, že oznámím každé zvracení. Bylo to pro mě opravdu velmi trapné.

V knize píšete o Aně. Vaší nejlepší kamarádce a zároveň nejhorším nepříteli. Co nebo kdo Ana je?

Anorexie. Psychická porucha, která vám dokáže narušit a zničit celý život.

Může se anorexie vrátit? Bojíte se, že se vrátí?

Ano, může. Trpím chronickými PPP, vím, že se nemoc vrátí. Ale už vím, jak s nemocí nakládat a kdy už to není v pořádku.

Kdy nemoc přestává být v pořádku?

Jakmile začne. Není zde žádné měřítko, kdy je PPP ještě v pořádku, a kdy už ne. Anorexie je zrádná. Člověk trpící touto poruchou si zpočátku ani nevšimne, že má nějaký problém. 

Jak dlouho jste s bulimií/anorexií bojovala?

Od letních prázdnin v roce 2014 až do května roku 2019, kdy začala moje léčba.

Co vám pomohlo se z toho dostat?

Řekla jsem si o pomoc. Začala jsem na problému pracovat. A díky doktorům, mé snaze a podpoře blízkých jsem objevila sebelásku.

Co vůbec bylo prvotním spouštěčem vaší nemoci? Nepamatuji si, že byste v knize psala, že vám okolí říkalo, že jste tlustá nebo vám dávali ošklivé přezdívky.

Každý má jiný spouštěč. U mě to byla touha stát se modelkou. Mám staršího bratra, který si PPP také prošel a právě když se dostal do modelingové agentury, začala moje posedlost hubnutím. Chtěla jsem být jako on, vzhlížela jsem k němu. Do toho mi začala puberta a začala jsem více zkoumat své tělo. Později, když už se k anorexii přidala i bulimie a záchvatovité přejídání, jsem sem tam zaslechla poznámku, že jsem přibrala.

Už kdysi vám vyšly nějaké povídky, které dokonce získaly literární ocenění, o čem byly? 

Ta úspěšnější o úzkostech a depresích. Zbylé už si bohužel nepamatuji. Od mala píši neustále něco a člověk v tom má zmatek (smích, pozn. red.).

Vybíráte si samá těžká témata. Nenapadlo vás zkusit psát o něčem pozitivním?

Píši o tom, co jsem prožila, co cítím a co je pro společnost stále jedno velké neznámé. Samozřejmě mám i veselejší povídky, ale když se člověk chce zabývat problematikou lidské psychiky, musí odkrýt mnohdy i velmi drsná témata.

Na konci knihy je věta, která naznačuje, že bude i druhá. Bude? O čem?

Ano, plánuji pokračování. O čem bude, to se nechte překvapit.

Jak vás lidé, kteří vědí, co jste prožila, vnímají dnes? Bojí se vám třeba nabídnout něco k jídlu?

Berou mě pořád stejně, za což jsem neskutečně vděčná. Strach opravdu nemají, sama je občas o kus svačiny poprosím nebo se s nimi rozdělím.

Recenzi na knihu An(n)a. si můžete přečíst ZDE.

Foto: Sára Báchorová