Recenze: Jiné jméno pro domov

Příběh může být zajímavý zápletkou, stylem vyprávění anebo svou formou. Když má kniha nejen neotřelou premisu, zajímavého vypravěče, v tomto případě dospívající dívku, která neví, kam patří, a autor zvolí jinou formu sdělení příběhu, než na kterou jsme běžně zvyklí, zrodí se kniha, se kterou vás musím seznámit.

Co uděláte, když…?

Když rozevřete knihu na libovolné dvojstránce a zjistíte, že je psaná ve verších, co uděláte? Odložíte ji, protože na tohle fakt nemáte náladu? Budete příjemně překvapeni a hned se do ní ponoříte? Nebo budete hloubat nad tím, proč si, sakra, autor nemohl tuhle formu odpustit, ale zkusíte pár stránek přelouskat? 

Pro mě bylo téma knihy Jiné jméno pro domov natolik zajímavé, že jsem se rozhodla se do knihy pustit. A zjistila jsem, že když je kniha psána volným veršem, vnímám ji ne jako poetický text, ale spíše jako románovou báseň či snad básnický román. Kniha se překvapivě čte s lehkostí a děj je nadmíru dynamický.

Sýrie už není jejím domovem

Dvanáctiletá Jude má všechno, co si jako dospívající dívka může přát. Skvělého staršího bratra, bezva kamarády, ve škole jí to jde jako po másle a ještě může koukat na americké filmy a snít o tom, že se jednoho dne stane herečkou. Pak se ale najednou všechno změní. V Sýrií, kde se Jude narodila, to začíná pořádně vřít a z jejího milovaného bratra se pomalu, ale jistě stává radikální islamista. 

Jude se se svou maminkou stěhuje do Ameriky za strýcem. Je vytržena z místa, které zná celý život, a vhozena do světa pro ni zcela neznámého a naprosto odlišného od toho, který pro ni představoval Blízký východ. Nemá žádné přátele, ve škole už nevyniká a má pocit, že vůbec nikam nepatří. Když se ale přeci jen začne na americký způsob života adaptovat, přijde další rána. Teroristické útoky. Rázem se začnou objevovat Američané, kteří, byť je Jude stále ještě dítě, na ni koukají skrz prsty, někteří dokonce s neskrývanou nenávistí. 

Inspirovala se rodinnými kořeny

Jasmine Wargaová (1988) je Američanka, zároveň však dcera přistěhovalců. Její otec pochází z Jordánska, kde žije i část její rodiny. Právě touto rodinnou historií se inspirovala při psaní knihy Jiné jméno pro domov. Vystudovala dějiny umění a historii, ale vždycky ji to táhlo k psaní. Jejím největším literárním vzorem je Virginia Woolfová. V češtině vyšla i další její kniha Moje srdce a jiné díry (Argo, 2016), v níž se zabývá existenciálními otázkami a sebevraždou. 

Kniha Jiné místo pro domov vyšla v nakladatelství Argo v roce 2020.

Foto: archiv