Recenze: Piko

Perník. Péčko. Peří. Párno. Čeko. Piko. Zkrátka pervitin. V Československu šlo svého času o nejžádanější drogu. Pervitin býval a stále je nejlepším přítelem mnoha lidí. Jenže zatímco dříve se lidé za užívání drog styděli, dneska svou závislost mladí lidé neváhají sdílet na sociálních sítích.

Troska nebo mrtvej

Pervitin má u nás dlouhou tradici, vzpomeňme si například knihu Radka Johna Memento z roku 1986. Ta kniha, respektive příběh byl ale dost zkreslený. Nevypovídal nic o lidech, kteří se stali závislými, ale říkal jen jedno jediné. Kdo začne brát piko, špatně skončí. Přinejmenším bude troska nebo mrtvej. Takhle jednoduché to ale s pervitinem není a už vůbec se nedají paušalizovat lidé, kteří se na pervitinu stali závislými. Kdysi byli lidmi jako já nebo vy. Pak ale udělali jedno jediné špatné rozhodnutí a to stačilo k tomu, aby si zničili zbytek života. Ale odsuzovat bychom je za to neměli. Všechno je mnohem složitější.

Prostřednictvím knižních reportáží se dostáváme do života vybraných uživatelů a uživatelek drog. Poznáváme jejich životní cestu, důvody, které je dohnaly k drogám, i to, jak si v životě stojí dnes. Zjišťujeme, jak těžký je detox a odvykačka. Jaké nároky jsou na drogově závislé kladeny i to, jak malou šanci mají na to vrátit se zpátky do normálního života.

Jak se shání piko?

Dozvídáme se ale i o samotné historii pervitinu, o tom, jak se vařil, kde se sháněl a za kolik a o tom, jak a kde se prodával. Piko je vůbec první česká kniha, která se pervitinem zabývá komplexně a výhradně v českém prostředí. A jako jedna z mála knih poukazuje na to, že zatímco „smažky“ a feťáky (skoro) všichni odsuzují a dívají se na ně skrz prsty, na konzumentech alkoholu nic moc špatného neshledáváme. A přitom je to droga jako každá jiná.

Memento roku 2022

Apolena Rychlíková a Pavel Šplíchal se snaží čtenáře přimět k tomu, aby přemýšleli. Aby se o problematiku drog zajímali více a vůči drogově závislým nevynášeli unáhlené verdikty, když neznají celý kontext. Piko nám takový kontext ale dává a je zajímavým čtením pro dospívající i dospělé. Možná představuje obdobný mezník jako již zmíněné Memento nebo kniha My děti ze stanice Zoo (1978, česky 1987 a 2005). Ten jsme si po tolika letech jako společnost dozajista zasloužili.

Kniha Piko vyšla ve vydavatelství Alarm v roce 2022 a také byla nominována na cenu Magnesia Litera.

Foto: archiv