Recenze: Vytěženej kraj

O severních Čechách toho bylo natočeno už poměrně hodně. Jsou totiž lákadlem seriálových i filmových režisérů. Proč? Protože budí strach, lítost, pohoršení a všichni normální lidé, kteří tu zrovna nebydlí, se jim raději vyhýbají. Hlavní hrdinové knihy je ale musejí probádat skrz na skrz.

Krásu a pohodlí aby člověk pohledal

Hledají totiž vhodné lokace pro nový film. Irena a Hugo, bývalí partneři, nyní už jen spolupracovníci, se proto vydávají na Mostecko a Ústecko i do jiných končin severních Čech, aby svému vedení během pár dní našli vhodné scenérie včetně zázemí pro štáb a herce. Na úrovni samozřejmě. Což v tomto kraji není vůbec jednoduché. Pohodlí, vlídnost a krásu aby tady člověk pohledal. 

A tak společně jezdí od jednoho místa ke druhému a mezitím Hugo Irenu svědomitě poučuje o všem, co o tomto kraji a jeho historii ví. Až je to někdy Ireně protivné, čtenáři ale ne. Díky Hugovi, osamělému poutníkovi, který se neváže na místa ani osoby, se dozvídáme mnoho zajímavého. Ira, jak Hugo Ireně už léta říká, je ale z jejich pracovního úkolu celá nesvá. A když se začínají ozývat staré rány a nedořešené spory zrovna na místě, kde je tak nevlídno a pošmourno, na psychice jí to zrovna nepřidá. 

Minulost se vrací

Navíc to začíná vypadat, že se všechno a všichni proti nim spikli. Nic se jim nedaří a zřejmě v některých místních obyvatelích vyvolali svou návštěvou a zájmem o dávno zapomenutá místa vlnu nevole. Jenže co Huga s Irou zdánlivě rozděluje, zase je začíná spojovat. Každý uvnitř sám sebe bojuje s minulostí a vzpomíná na to, co se stalo před mnoha lety. 

Vytěženej kraj Veroniky Bendové odkazuje nejen ke kraji, který je těžbou proslavený, ale také k filmům a seriálům, které o tomto kraji v posledních letech vznikly. Seriál Pustina, Most!, Sever nebo film Staříci, to je jen malý výčet toho, co jsme měli možnost nedávno v televizi či kinech zhlédnout. Vypadá to, že čtenářům ani divákům už nemá co nabídnout, ale opak je pravdou. 

Severní Čechy? Ideální místo na výlet

Veronice Bendové se podařilo z tohoto kraje vytěžit ještě něco víc. Popisovaná místa totiž čtenář ihned zatouží navštívit, ať jsou sebeošklivější a sebenebezpečnější. Zatímco filmy a seriály mají většinou opačný účinek. Kdo by jezdil do míst, kde se vraždí a kde místní vypadají, že jen čekají na to, až si na někom budou moct vybít svůj vztek a frustraci? Každé místo má své kouzlo a severočeský kraj ho má pochopitelně také. Zejména pro Huga a Iru, kteří zde postupně nacházejí to, co kdysi dávno ztratili. Zároveň ale zase něco ztrácejí. Nadhled, pocit bezpečí, iluze i mnoho dalšího. 

Na sto devadesáti třech stranách se odehrává příběh, který máte šanci zhltnout za dva večery. Až na posledních stranách jsem začala váhat, zdali to autorka náhodou s tím sentimentem trochu nepřehnala. Ale co už, stát se může cokoliv a pravděpodobně se stane i to, že jednoho dne se ke knize vrátím. Nejspíš tehdy, až se rozhodnu jet do severních Čech na výlet.

Foto: archiv