Můj první majáles

Budu upřímná. Byl to můj první majáles v životě. Ano, ve třiceti letech. Zato jsem si ho užila, ne na sedmdesát ani na osmdesát procent, ale rovnou na sto. Tančila jsem, pila, jedla a hlavně se bavila. A dokonce svítilo slunce. Teplota na sluníčku sahala ke třiceti stupňům. Co víc si přát?

Doháním, co se dá

Hudbu sice poslouchám, ale většinou jde o kapely již neexistující (Beatles) a interprety již zesnulé (Johny Cash). Na koncertě českých kapel jsem byla naposledy zhruba před deseti lety. A co to bylo za kapelu, vám snad ani nepovím.

Minulý víkend jsem ale měla příležitost si to vynahradit. Úplně jsem zapomněla, jaké to je naživo si poslechnout Annu K, Mig 21, Wohnouty, Sto zvířat nebo třeba Davida Kollera. Na hudbu nemám vyhraněný vkus, buď se mi líbí, nebo ne. Ale když slyšíte české kapely a zpěváky naživo, má to jiné grády. Ve společnosti kamarádů, Aperolu a dobrého jídla je to zkrátka o něčem jiném.

Největší překvapení? Organizace

Co mě na Pardubickém majálesu překvapilo nejvíc, byla organizace festivalu. Žádné fronty na záchod (TOIek tam bylo vážně dost) ani fronty na pití (až na pivo) ani jídlo (až na langoše) se nekonaly. A když už, tak jsem čekala maximálně pět minut. Teprve před půlnocí, kdy všichni odevzdávali čipové náramky, se utvořila zhruba deseti až patnácti minutová fronta, ale to už nikdo moc neřešil.

Langoš v kuličkách. Mňam!

Většina stánků s jídlem byla mnohem lepší než kdejaká restaurace. Palačinky, langoše, mexická kuchyně, klobásy, smažený sýr, grilovaný hermelín… Lepší langoše (a dokonce jsem ochutnala i langošový kuličky, ty jsou snad lepší než klasický langoš) a smažák už jsem dlouho neměla. K pití jste si tu mohli dát také všechno, co vás napadlo. Od nealko nápojů, piva a vína přes Aperol Spritz a koktejly až po panáky čehokoliv. Nedivte se, že se tak divím. Já na fesťáku vážně byla všeho všudy třikrát a už si je ani moc nepamatuju.

Platit se tu dalo ale jen skrze čipový náramek, který jste si nabili na libovolnou částku. Neutracené peníze jste si samozřejmě mohli kdykoliv vybrat nazpátek.

Malé zaškobrtnutí? Nevadí

I když v sobotu odpoledne na chvíli vypadl zvuk jedné z vystupujících kapel, za chvíli už zase všechno šlapalo jako hodinky. Organizátoři byli téměř bezchybní. `Téměř` píšu proto, že odpoledne už byl všude nepořádek. Rozšlapané kelímky, povalující se plastové nádobí, na toaletách nebyl papír ani voda z kohoutku už netekla. A nebyl tam nikdo, kdo by to kontroloval, natož aby někdo zajistil toaletní papír, vodu nebo posbíral odpadky. Nejde ale o nic, co by mi kazilo celkový dojem. Užila jsem si to. Moc. A koncert Jiřího Macháčka a jeho kapely Mig 21 byl skutečný hřeb celého večera. Na takovou atmosféru se těžko zapomíná.

Foto: Petr Kučera