Category: Reportáže

LifestyleReportáže

Dvě hodiny na Tabooku

Zdá se vám to málo? Mně také. Bohužel. Na Tabooku – festivalu malých nakladatelů v Táboře jsem byla letos úplně poprvé a čekala jsem komorní knižní festival, který si během hodiny projdu, během další půlhodiny nakoupím knihy a šťastná, jak úspěšně jsem pořídila, zase odjedu domů. Ale Tabook není jenom o knihách. Je to festival se vším všudy.


Tady jde tak nějak všechno samo

Diskuze, přednášky, autorská čtení, výstavy, divadelní představení, koncerty… to je skutečný Tabook. Nenudíte se jedinou minutu, a i když přijedete na celý festival, stejně nestihnete podniknout všechno, co jste si předsevzali. Neustále se s někým dáváte do řeči, ať už s umělci, autory nebo nakladateli. Pořád se máte o čem bavit. A to i když jste naprostý introvert jako já. Povídání přichází tak nějak samo, nenásilně. Mezi řečí si pak třeba dáte dobrý kafe v Jednotě nebo Kávové zastávce, možná vypijete i nějakou tu skleničku vína.

rušná Pražská ulice v době konání festivalu Tabook

Chci vidět všechno, ale nevidím nic

Když jsem 4. září po poledni do Tábora dorazila, zjistila jsem, že se na Žižkově náměstí koná i Vinný košt & festival chutí. Každý chodil se sklenkou vína v ruce, ochutnával šnečí (jo, šnečí) maso, poslouchal živou hudbu, bavil se a smál. Tolik vjemů najednou hned při první návštěvě tohoto jihočeského města na mě bylo skutečně hodně. Než se stačím rozkoukat, už potkávám známého Marka, autora oblíbeného komiksu Jarmil, vzápětí vrážím do své bývalé kolegyně. Oba tu tráví víc času než já, ale taky jsou v jednom kole. „Hele, teď jsme byli na výstavě a za hodinu jdeme na koncert,“ oznamuje mi bývalá kolegyně. „A kam se chystáš ty?“ Odpovídám, že jsem tu jenom na odpoledne a mám v úmyslu naplnit svůj prázdný batoh knihami. Usmívá se na mě a říká, že je to dobrej plán, protože za tu chvíli bych stejně nic jiného nestihla. Jsou tu i výstavy? proběhně mi hlavou. Nějak jsem tu návštěvu podcenila… Vyměníme si ještě pár slov o tom, co v současné době děláme, kam se naše životy za těch pár měsíců, co jsme se neviděly, posunuly (nikam, samozřejmě), popřejeme si hodně zdraví a úspěchů, a zase běžím dál.


Co si mám dát k jídlu?

„Slečno, nechcete ochutnat naše hranolky?“ pokřikuje na mě pán z jednoho z mnoha stánků na Žižkově náměstí. Před deseti minutami jsem snědla smažák v housce z místního bistra a tak kroutím hlavou. Ale dala bych si, ale až mi slehne. Jenže to už tu možná nebudu. Objevuju stánek se sýry. Tak ty bych si taky dala. Popojdu o kus dál a tam mají halászlé, tradiční maďarskou rybí polévku. Po té naštěstí netoužím, protože ryby ráda mám, ale buď pečené, smažené nebo syrové. Plovoucí ve vodě jedině živé. Už podruhé procházím rušnou Pražskou ulicí, kde jsou stánky jednotlivých nakladatelství vyskládány jeden vedle druhého, a přemýšlím, kterou knihu si asi koupím. Snad ani nemusím dodávat, že u jedné nakonec nezůstane. Kupuju si komiks z nakladatelství Centrala Hubert a pak taky pár knih o typografii a designu z nakladalteství UMPRUM. To je moje srdcová záležitost.

Jsem tu jenom na odpoledne a mám v úmyslu naplnit svůj prázdný batoh knihami.

(Tabook, festival malých nakladatelů)

Pak se vrtnu do ulice Žižkova, kde se zastavím na espresso s tonikem v Kávové zastávce a jdu se podívat na vodní nádrž Jordán, která je krásně vidět od Střelnice, novorenesanční budovy, která dříve sloužila jako kulturní a společenské místo. Dnes se v ní nachází restaurace a soukromé společenské sály.


Utratila jsem i to, co nemám

Dvě hodiny utekly jako voda. Nechápu, jak se to mohlo stát. Ani to víno jsem si nedala! A taky jsem zahlédla dalšího známého. Příště sem musím jet minimálně na celý den, anebo raději na dva. Možná spíš na celý festival. To bych si ale musela něco našetřit. Za dvě hodiny jsem utratila dva tisíce, ani jsem nemrkla. Když mám po ruce kavárny a knihy, jsem jako utržená ze řetězu. Od vyšší útraty mě zachránil jenom fakt, že ve většině stánků nebraly platební karty a lítat neustále k bankomatu se mi naštěstí nechtělo.

Díky, Tabooku, doufám, že se stanu tvým pravidelným návštěvníkem. V příštím a přespříštím roce se ale pravděpodobně festival konat vůbec nebude, neboť se jeho organizátoři rozhodli, že si dají dvouletou pauzu, aby zapřemýšleli nad tím, jakým směrem se chtějí vydat dál. Tak snad se uvidíme v roce 2024.

Festival Tabook probíhal od čtvrtka 2. 9. do soboty 4. 9. 2021 na různých místech v historickém centru Tábora.


Foto: Petr Kučera, Orio

30Srp
FilmLifestyleReportáže

Festival v době koronavirové

Těšila jsem se jako malé dítě. Letní filmovou školu v Uherském Hradišti jsem poprvé absolvovala v roce 2019 a chtěla z ní udělat každoroční tradici. Dlouho ale nebylo jisté, zda se...

22Srp
DivadloReportáže

Strach na Letní Letné!

Bojíte se, tajíte dech, ale také se smějete. Představení Strach – a fear song belgického souboru Théâtre d’Un Jour sklízí na Letní Letné nevídaný ohlas. Umělci pracují s celou...

01Srp
FilmReportáže

Poprvé na Letní filmové škole

Být ve třiceti letech poprvé na Letní filmové škole je ostuda. Pro mě, jako pro filmového nadšence určitě. Letos jsem ale konečně karlovarský filmový festival vyměnila za 45. Letní...

22Kvě
Reportáže

Můj první majáles

Budu upřímná. Byl to můj první majáles v životě. Ano, ve třiceti letech. Zato jsem si ho užila, ne na sedmdesát ani na osmdesát procent, ale rovnou na sto. Tančila jsem, pila, jedla a...

12Kvě
ReportážeSpolečnost

Český bestseller 2017 ovládl Saturnin a Kovy

Ve středu 9. května proběhla na lodi Europé literární akce Český bestseller 2017. Nominací bylo spoustu a vyhrál i jeden můj osobní favorit. Tenhle večer ale rozhodně nebyl jenom o knihách....

28Lis
Reportáže

Transmission 2017: Taneční hudbu nesnáším, ale tohle bylo neskutečný

Předem upozorňuju, že vstupenky na Transmission jsem dostala zadarmo a do pátku pátku 24. 11. jsem absolutně nevěděla, o co jde. Odpoledne mi ale zavolal kamarád s tím, jestli nechci další den...

12Lis
Reportáže

Sweet, sweet, sweet! Sobota strávená s těmi nejlepšími cukráři

To nejlepší od vybraných českých cukrářů jsme mohli včera po celý den ochutnávat v hotelu Pyramida. Na Prague Cake Festival se sjeli lidé z celé republiky. A nejen z ní. „I am from Israel....

05Lis
Reportáže

FMX Gladiator Games: Zraněný Podmol a první salto vpřed v ČR

Dvanáct jezdců. Jeden vítěz. Letos se to podařilo Petru Pilátovi. Kromě toho ale také převedl neuvěřitelný kousek v podobě otočky o 540 stupňů. V praxi to znamená, že se přetočí ve...

FOLLOW @ INSTAGRAM