Rozhovory

Tomáš Slavíček: „Byl jsem vždycky hroznej šprt.“

Stepuje od svých pěti let. Je několikanásobným držitelem titulů mistra světa a v současnosti vede stepařské kurzy pro dospělé a soutěžní formace v pražském studiu Tap Academy Prague. Tomáš Slavíček vystudoval žurnalistiku, ale v současnosti se nejvíc věnuje tancování a hraní. Seznamte se s jedním z nejlepších českých stepařských choreografů.

 

Jak ses dostal ke stepu?

Začínal jsem sportovní gymnastikou. Tanečníci obvykle mívají jako základ balet, ale můj otec byl trenér sportovní gymnastiky a tak jsem k ní měl blíž.

 

A pak tě sportovní gymnastika přestala bavit a dal ses na step?

Odmala mě bavilo spíš tancování. Tak mě rodiče přihlásili do tanečního kroužku, kde bylo asi deset holek, já a můj kamarád. To bylo v roce 1994.

 

To už u nás step jako oficiální taneční disciplína normálně fungovala?

Tehdy už docela jo. Studio Andrea, kde jsem začínal, fungovalo od roku 1990.

 

V roce 1994 jsi tedy začal stepovat. Šlo ti to hned od začátku?

V sezóně 1995/96 jsem poprvé vyhrál mistrovství České republiky, které bylo spojené i se slovenským mistrovstvím. A v roce 1996 jsem poprvé vyhrál mistrovství Evropy a pak už se to kupilo.

 

Kolik takových kluků jako ty bylo?

Strašně málo. Navíc jsem nestepoval sám. Měl jsem skvělou partnerku Lucku, se kterou jsem začal vyhrávat mistrovství v duetech.

 

Stepovat můžeš i v párech?

Nepamatuješ si slavnou stepařskou dvojici Ginger a Fred? U nás soutěžíme v kategoriích sólo, duo, trio, malé skupiny do sedmi lidí, formace do dvaceti čtyř lidí a pak ještě produkce. Ty jsou od pětadvaceti lidí.

 

Jak často jsi ze začátku trénoval?

Furt. Strašně mě to bavilo. Měl jsem svoji hodinu a pak jsem koukal ještě na starší holky. Ve studiu jsem byl skoro pořád.

 

A s přibývajícím věkem tě to trochu pustilo, nebo sis naopak tréninků dopřával ještě víc?

V pondělí jsem měl sólo, v úterý duo, ve středu formaci. Ty tréninky se zintenzivnily a dostaly nějaký řád.

 

To jsi vážně trénoval takhle často?

Děti mají spoustu síly. Navíc já jsem chtěl dělat step soutěžně a věděl jsem, že to znamená každodenní trénink.

 

Po základce jsi šel kam?

Ze šestky jsem šel na gymnázium.

 

Takže jsi zvládal studium i step?

Byl jsem vždycky hroznej šprt (smích, pozn. red.).

 

A po gymnáziu?

Studoval jsem žurnalistiku na Karlově univerzitě. Média mě vždycky hrozně bavila. První rok jsem se tam ale nedostal, tak jsem chodil na Vyšší odbornou školu publicistiky. Další rok už jsem uspěl. Doteď taky ze studií čerpám.

 

Kromě stepování a objíždění soutěží se svými svěřenci taky hraješ.

Dokonce ve třech divadlech. V divadle Radka Brzobohatého v představení Tančírna. Tomu jsme dělali před deseti lety choreografii s Petrem Čadkem. Pak v La Fabrice v představení Tango a tango. A ještě jsem nově naskočil do muzikálu Kvítek mandragory v divadle Broadway, který je hlavně o hitech Heleny Vondráčkové, se kterou se dlouhá léta známe a přátelíme, a především spolu už deset let stepujeme na jejích koncertech.

 

Zkušenosti máš i s televizí.

Minulý rok jsem natočil osm epizodních seriálových rolí. Zahrál jsem si například v Rédlovi, v Až po uši, ve Zkáze Dejvického divadla anebo v Ordinaci v růžové zahradě.

 

Proč jsi nešel na herectví?

Vždycky jsem chtěl studovat žurnalistiku.

 

Kolik už máš cen?

Titulů mistrů světa mám deset nebo dvanáct, jako choreograf a jako stepař.

 

Vedeš i kurzy?

Výjimečně, spíš už jen soutěžní formace. A když už vedu nějaký kurz, tak nejraději pro dospělé.

 

Když připravuješ děti na soutěž, musíš si je nejdřív vybrat, že? Podle čeho?

Dělám to už dvacet let. Poznám velmi brzo, jestli na soutěžní step někdo má, nebo ne. Nevybírám si nikoho, u koho vím, že to nejde. On by se trápil a já také.

 

Je těžké udržet děti namotivované?

My jsme týmová akademie. Jezdíme na tábory, na soustředění. Jsme rodina, není to jenom o penězích a o medailích. Snažíme se je vychovávat i lidsky. Vybíráme i témata formací, která jsou dětem blízká.

 

Může se naučit stepovat dospělý člověk?

Máme tu formaci maminek. Učí ji moje kolegyně a jsou v ní ženy od třiceti do sedmdesáti let, které k nám děti vodily na kurz. Já navíc nejradši učím dospělé začátečníky.

 

Jak to?

Je dobré mít i nesoutěžní kurz, protože s nimi nemusíš řešit podobu a zkoušky kostýmů, choreografii… Strašně si u toho odpočinu. Navíc mě baví někoho vzdělávat a učit. Myslím, že zvládám učit relativně rychle. Dva herce-nestepaře naučím za hodinu všechno, co potřebují na třicetivteřinové vystoupení v seriálu nebo ve filmu.

 

Kde ses to naučil?

Asi to mám v sobě. Nikdy jsem se to neučil.

 

Jak vypadá tvůj běžný den?

Ráno vstanu, dopoledne buď odpočívám nebo zařizuju věci týkající se nejbližší akce, která mě čeká. Jednou je to mistrovství, podruhé premiéra, natáčení, nebo zkrátka jen pochůzky po Praze. Pak od dvou do šesti učím a večer mám volno nebo hraju.

 

Co děláš ve volném čase?

Jsem doma, válím se a koukám na televizi. Mám rád pasivní odpočinek. Jsem pořád s dětmi, s rodiči dětí, neustále něco řeším, takže když mám volno, jenom sám ležím a odpočívám. Miluju telenovely a seriály.

 

Kde bereš témata na choreografii?

Dívám se kolem sebe. Na lidi, na objekty, na věci kolem sebe. Najednou mě to napadne. Nepřemýšlím o tom, jenom pozoruju a když mě něco zaujme, v hlavě už se mi rodí plán.

 

S čím můžu počítat na první hodině, když k tobě přijdu na kurz?

Řekneme si tři základní údery – špička, pata a celá noha.

 

A otázka na závěr. Jak dopadlo Mistrovství republiky ve stepu? Proběhlo v květnu, že?

Pro mě krásně. Čím míň choreografií stavím, tím hezčí ty medaile jsou. Letos jsem získal pět zlatých a už se těším na Mistrovství světa.

 

Foto: Tap Academy Prague

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

FOLLOW @ INSTAGRAM