Nejsmutnější geologická epocha je ta lidská.

V roce 1950 Země vstoupila do nové epochy – období fatálního vlivu člověka na přírodu. Přesná definice jeho počátku je možná díky prokázanému náhlému vzestupu plutonia v geologických vrstvách, což je mimochodem následek testu atomových zbraní během Studené války. Je to vůbec poprvé, kdy působení lidstva na planetu představuje silnější zátěž než zemětřesení, tsunami či jiné geologické procesy.

Vizuálně působivý materiál zobrazující tyto negativní změny přináší dvojice dokumentaristů Jennifer Baichwalová a Nicholas de Pencier a fotograf Edward Burtynsky. Od stejného týmu byl na jihlavském festivalu dokumentárních filmů, odkud si jejich aktuální počin letos odnesl cenu, promítán snímek Manufactured Landscapes (2007). Do výčtu společných děl patří ještě Watermark (2014), který uzavírá tematickou trilogii.

Kontemplativní záběry kamery na zdevastovanou krajinu vznikly na půdě (a ve vzduchu) dvaceti zemí napříč celým světem – kromě Antarktidy tvůrci do svého přehledu zahrnuli všechny světadíly. Hojně jsou využity pohledy z ptačí perspektivy nasnímané za pomoci dronů či helikoptér, které ze zamořených vodních ploch kouzlí barevné obrazce. Nesčetné záběry těžebních dolů, do jejichž stěn kutají stroje svou neúnavně mechanickou silou, zase tvoří galerie geometrických struktur. Obří jeřáby, komíny chrlící oblaka kouře, zakusující se bagry i laviny odpadků se ukazují tak, jak jsme zvyklí vídat opulentní oslavy krásy přírody.

Samostatné kapitoly se věnují ohroženým nebo už vyhynulým živočišným druhům. Strohý výčet zvířat, které naše děti budou znát zřejmě už jen z učebnic, drsně poukazuje na fakt, že se ocitáme v epoše šestého masového vymírání druhů. Do paralely staví osud slonů a mamutů. Pravěký příbuzný dnešních slonů vyhynul na začátku předchozího geologického období – holocénu. Současný největší suchozemský savec o své přežití bojuje právě teď, tedy opět na začátku nastupujícího geologického období. 

Dalším průvodním zhoubným jevem Antropocénu je acidifikace moří a oceánů, přičemž okyselování vod probíhá daleko rychlejším tempem, než se předpokládalo. Nízké pH škodí řadě podmořských obyvatel, mezi všemi třeba korálům. Ty nejprve přijdou o svou přirozenou barvu a poté odumřou. Jejich útesy tvoří celý ekosystém, takže spolu s jejich úbytkem dochází k úhynu nepřeberného množství jiných živočichů. 

Zamyšlení nad významem destruktivních změn, které aktuálně probíhají, obsahuje nečekaně i humorné momenty. Třeba když štáb zavítá do ruských šachet, kde horníci vtipně komentují natáčení. „Milujeme svou práci! Jsme moc spokojení!“ hlásí poté, co zjistí, že kamera zaznamenává nejen obraz, ale i zvuk.

Ekologický apel využívá kombinace vědy a umění, aby poukázal na fakt, že lidstvo se nachází v bodě, kdy už nelze zavírat oči a čekat, že to za něj někdo vyřeší. Krásné, ale drásavé záběry zjemňuje svým hlasem Alicia Vikander.

Snímek Antropocén: Epocha člověka měl premiéru ve čtvrtek 14. 11.

Hodnocení: 80 %

Autor: Lenka Hradecká, recenze vyšla v časopise Cinema 12/2019