Roadmovie Země nomádů pohybující se na hraně fikce a dokumentu získala na 77. filmovém festivalu v Benátkách Zlatého lva a velké uznání kritiků i publika. Snímek čínské režisérky Chloé Zhao, žijící a tvořící ve Spojených státech amerických, v mnohém čerpá z knihy Nomadland od Jessicy Bruder. Tak se také film jmenuje v originále. Obě tvůrkyně se snaží přiblížit fenomén amerických novodobých kočovníků. Nejde však o designově vyladěné dodávky s mladými svěžími řidiči, kteří své poselství minimalismu na cestách šíří do světa skrze instagramové sítě, ale americkou generaci Baby boomers, tedy lidí narozených mezi lety 1946-1964. Silná generace žijící po většinu své existence v relativním blahobytu, teď v důchodovém věku naráží na finanční problémy způsobené důsledkem Velké recese.

Nic vám nebrání zmizet v poušti

Problémy s financováním vlastního bydlení se určitá část americké populace rozhodla řešit radikální redukcí svého majetku, jehož esenci následně přesunula na čtyři kola. Ať má severní část světadílu za oceánem jakékoliv problémy, trable s prostorem k nim určitě nepatří. Těm, co si osvojili dovednost soběstačnosti, nic nebrání zmizet za horizontem pouště. A těm méně zkušeným poradí Bob Wells, guru nomádského stylu života, hrající ve filmu sám sebe.

Fren (Frances McDormand), krátkovlasá žena středního věku, odkládá své věci do úschovny a opouští mrtvé město. Továrna na sádrokarton, která do roku 2011 živila obyvatele Empire v Nevadě, nuceně ukončila svůj provoz. O pár měsíců později spolu s ní zaniká veškerý život, Empire je odebráno její poštovní směrovací číslo. 

Emoce odložte stranou

Ve své malé dodávce křižuje Ameriku. Živí se sezónní prací, jako je sklízení zemědělských plodin, údržba kempingového parku, pomocná síla v kuchyni nebo předvánoční práce v zasílatelském gigantu Amazon. V monstrózní hale, kam kamery obvykle nebývají vpuštěny, naváže přátelství s Lindou May, jednou z mnohých reálných nomádů–neherců. Linda May, bývalá koktejlová servírka, truckerka a vedoucí pojišťovací pobočky, v nomádských kruzích proslulá svou veselou povahou, jí poskytne přátelství bez pout a majetnictví. Cokoliv emočně náročnějšího Fren není ochotná akceptovat. 

Na sebelítost a zoufalství není čas

Což, jak se zdá, není pouze její případ. Mnoho z těch, co se vydalo na cestu, oproštěni od majetku a přátel, vnímá svou cestu jako meditaci nad dosavadním obdobím, nikoliv jako nový start. Radikální změnu často spouští propad až na dno, kdy zbývá jen se rozhodnout mezi pomalou smrtí a očistcem poutníka. „Nomádi nejsou ani bezmocnými oběťmi, ani bezstarostnými dobrodruhy,“ říká spisovatelka Jessica Bruder. Lidé meditující nad svým osudem možná nejsou šťastnější, ale pohybem vpřed se jim daří vyhýbat se sebelítosti a zoufalství, jimž je tak snadné v těžkých časech podlehnout.

Snímek Země nomádů ovládá střídavé tempo socializace na komunitních setkáních nomádů, a kontemplativních pohledů do široce rozevřené krajiny či bezprostřední ochutnávání krás přírody. Film tepe v pravidelných rytmech, které působí přirozeně jako tlukot srdce. Do konstrukce příběhu jsou umně zapracované scény podobné sociálnímu dokumentu, kdy Fren tiše naslouchá zpovědím skutečných nomádů.

Je pochopitelné, že Země nomádů více zarezonuje u americký diváků, má ale velkou naději i u těch českých, kteří zkusili, jak chutná cesta solitéra, a nebo z čisté potěchy ze vzpomínek na své výlety po Spojených státech.

Autor: Lenka Hradecká, s laskavým svolením časopisu Cinema

Foto: Searchlight Pictures