Rozhovory

Matěj Vlašánek: „Snažíme se návštěvníky přivádět na nová místa.“

Koordinátora programu Signal festivalu Matěje Vlašánka možná neznáte, ale festival, za kterým stojí, určitě ano. Na co se letos můžete těšit a jak vůbec festival světla vzniká? Na to a na několik dalších otázek jsem se ptala přímo Matěje.


Co nás na letošním ročníku čeká?

Na festivalu můžete navštívit osmnáct uměleckých instalací, které vás na třech trasách provedou krásnými místy Malé Strany, Starého Města a Karlína.


Bude jiný než předešlý ročník?

Každý ročník je speciální, protože pokaždé prezentujeme jiné zajímavé umělce a snažíme se návštěvníky přivádět na nová místa, která jinak nemají možnost navštívit.


Víte, kolik se v minulém roce festivalu zúčastnilo návštěvníků?

V loňském roce festival navštívilo přibližně šest set dvacet tisíc návštěvníků.


Podle čeho sestavujete program?

Program sestavuje kurátorská rada, která se schází jednou týdně a skládá se z pěti členů – Martin Pošta jakožto ředitel festivalu, Jan Rolník je zase zakladatelem festivalu, Ondřej Horák jako kurátor a organizátor Cen Jindřicha Chalupeckého a za programové oddělení jsem členem rady já a Marek Šilpoch. Vedle toho se třikrát ročně scházíme s programovým vedením, které se skládá z různých významných osobností pražské kulturní scény, od kterých festival dostává zpětnou vazbu. Cílem je prezentovat vyrovnaný počet českých a zahraničních umělců, který by dohromady neměl přesáhnout dvacet umělců. Do budoucna se budeme snažit mít na festivalu co největší zastoupení ženských umělkyň, protože to se nám v poslední době příliš nedařilo.


Jak vůbec vypadá taková příprava Signal Festivalu? Pořádá se výběrové řízení, nebo umělce oslovujete sami?

Každý z členů kurátorské rady přichází na schůzky s osobní preferencí umělců a podle toho, jak jejich tvorba zapadá do myšlenky festivalu a lokací, kde se nacházejí, se pak oslovují. Důležitou složku hraje i finanční náročnost projektů a honoráře umělců. Zároveň pořádáme grantové výzvy pro mladé české a slovenské umělce, kterým tak umožňujeme prezentaci jejich tvorby ve veřejném prostoru před očima velkého počtu návštěvníků.


Jak se vybírají lokace pro mapping?

Lokace pro mapping vybíráme podle jejich umístění, samotné velikosti a velikosti prostranství před budovami, na které chceme videomapping promítat. Velikost prostranství je důležitá pro umístění projekční techniky i pro pohodlné sledování většího počtu návštěvníků.


Na jaká nová místa se můžeme letos těšit?

Určitě doporučuji navštívit krásné foyer Ministerstva dopravy České republiky, úžasný dvůr s magickými platany v karlínské Invalidovně, malostranské zahrady Artiséme, Nosticovu zahradu či interiér Českého muzea hudby.


Co se týče předchozích ročníků – která instalace vám udělala největší radost?

To je těžká otázka, ale moc rád vzpomínám na instalaci od německého studia RaumZeitPiraten, které v roce 2017 vytvořilo opravdu magickou interaktivní instalaci v malé zahradě Anežského kláštera. Tu si zejména děti musely moc užít.


Kterou instalaci si letos návštěvníci rozhodně nesmějí nechat ujít?

Všechny mappingy jsou vydařené, velmi příjemná je instalace od Evy Jiřičné ve Vojanových Sadech. Krásná je rovněž projekce od studia fuse* v Klementinu. Vydařené jsou zrcadlové objekty od Kláry Horáčkové v Českém muzeu hudby a od dua Petr Vacek a Adam Cigler a opravdu pohlcující je laserová instalace v budově Kooperativy. Zároveň budu rád, když návštěvníci zavítají do Petřínských sadů za instalací Trabi, kterou jsme vytvořili společně s mým kolegou Markem Šilpochem a organizací Post Bellum.


Více se o festivalu dozvíte ZDE.

Foto: Signal Festival

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

FOLLOW @ INSTAGRAM