Jestli o Janu Werichovi a Jiřím Voskovcovi víte jenom to, že byli umělci a vystupovali v Osvobozeném divadle, pak se styďte. Anebo ne. Možná i ti, co si myslí, že vědí víc, nevědí skoro nic. Tahle kniha vás přesvědčí o tom, jakou komplikovanou osobností Jan Werich ve skutečnosti byl.
Od začátku do konce
Jan Werich za oponou je v první řadě Werichova biografie. V té druhé však i biografie Osvobozeného divadla a také trochu Voskovcova. Kniha mapuje život Jana Wericha od jeho samého počátku, ne však příliš zevrubně, autorovi jde spíše o to zachytit události, které Wericha formovaly. Pravdou je, že chtěl-li by někdo dopodrobna sepsat celý Werichův život, potřeboval by čtyř set stránkových knih mnohem víc. Přesto i tak můžeme Jana Wericha poznat pomocí fotografií, rozhovorů, které s ním dělal autor knihy Jiří Janoušek, Voskovcových vlastních slov i útržků rozhovorů s těmi, kdo se s Werichem znali. Dozvídáme se o divadelní i filmové činnosti V+W, o životě v exilu i o tom, co bylo po něm. O soukromí i pracovním životě.
Buď si ho zamilujete, anebo…?
Právě rozhovory s Janem Werichem však knize dodávají tu správnou werichovskou atmosféru. Mísí se v nich radost, smutek, stesk, ale také hrdost. Z rozhovorů čtenář zjišťuje, že Werich nebyl jen komik, občas morous, náruživý rybář nebo režisér, ale především obyčejný člověk se slabostí pro pivo a uherák, jenž však ani vínem a kremrolí nepohrdl.
S Werichovým životem, stejně jako s Osvobozeným divadlem samozřejmě souvisí nejen Jiří Voskovec, ale i Jaroslav Ježek nebo nejlepší Werichův přítel Jiří Trnka. I o nich se v knížce vypráví a ne v malém. Čím déle rozhovory s Werichem čteme, tím hlouběji se do jeho nitra dostáváme. Buď si ho zamilujete, anebo ve vás zanechá rozporuplné pocity. Na všechno měl odpověď, občas dosti svéráznou. Například když hovořil o přátelství a lidech, říkával, že uznává jen ty nejlepší z nejlepších, lidi, kteří něco umí a něco velkého dokázali. A ti se také mohli stát jeho přáteli. Ostatní pro něj byli těmi, kterých si nemohl vážit.
O muži, jehož myšlenky by měli znát všichni
Pokud o Werichovi skoro nic nevíte a chcete si udělat představu o jeho práci a osobě, v současné době lepší knihu nenajdete. Tři sta fotografií z rodinného archivu je dominantou celé knihy. Útržky dopisů a jiných textů, tvořené nejen vzpomínkami Jiřího Voskovce, nám zase umožňují podívat se na Wericha z pohledu, který by chtěl možná před veřejností raději skrýt. Přesto patří mezi osobnosti, jejichž myšlenky a úvahy bychom měli znát všichni. Jsou moudré a i přes uplynulý čas stále nadmíru pravdivé.
Menší výhrady mám však ke grafickému zpracování knihy. Obálka je úžasná a každého hned zaujme. Fotografie s popiskami a vloženými texty jsou také zapracovány s citem a smyslem pro estetiku. Ovšem textová část, tedy rozhovory mezi Jiřím Janouškem a Janem Werichem, je podle mého příliš `slabikářová`. Text je na můj vkus vytištěn o něco většími písmeny, než je nutné, a ještě k tomu je ztučněný. Jinak je kniha vzhledově velmi pěkná. A obsahově přínosná. Pro každého. I když vám divadlo, film ani čeští národní umělci nic neříkají.
Knihu si můžete objednat ZDE.
Foto: archiv
Napsat komentář