KnihyRecenze

Recenze: Žena filmového kritika

Co lze čekat od ženy filmového kritika? Úplně cokoliv. Na rozdíl od filmového kritika, jehož středobodem zájmu jsou jenom filmy, dokumenty a pořady všech žánrů a stopáží od těch naprosto nekoukatelných až po ty, co sám kritik považuje za hodné označit za koukatelné, ba dokonce velmi dobré.


Kniha Žena filmového kritika, jejíž autorka si přeje zůstat v anonymitě, slibuje především legraci. To je jasné snad každému, kdo sleduje facebookovou stránku stejnojmenného názvu. Její příspěvky jsou totiž přesně to, co v knize najdete. Kdo dosud na tuto stránku čítající více než čtyři tisíce fanoušků ještě nenarazil, nechť tak neprodleně učiní v těchto případech:

  1. Jste-li ženou na mateřské a rozčilujete se, že vám manžel/partner s ničím nepomůže. Ženě filmového kritika také ne, protože je věčně v kině nebo na festivalech a stěžuje si, jak úmorné je celý den koukat na filmy.
  2. Jste-li ženou může, který má raději svoupráci než vlastní rodinu. Filmový kritik dá všechno za to, aby ho nikdo neochudil o jeho filmový večer po absolvovaném filmovém dni. 
  3. Jste-li fanoušek filmových kritiků a zajímá vás, jak těžký život kritikova rodina vede.
  4. Zajímá-li vás, kdo je onou kritikovou ženou a oním tajemným filmovým kritikem.
  5. Máte-li pocit, že oním kritikem je Pavel Sladký a Ženou filmového kritika právě ta jeho.
Ilustrace od Toy Box

Velmi vtipné a zdařilé. Pro určitý okruh lidí

Autorka nikdy neměla za cíl vydat knihu. Nebo to aspoň tvrdí. Vzhledem k tomu, že jde o facebookové příspěvky a tudíž byly primárně psány pro internet, uměleckou hodnotu literárního textu nezkoumejte. Ani ji nepředpokládejte. Jde o zápisník, rozumějte deník ženy, která má určitému, a ne úzkému, okruhu lidí rozhodně co říct. Stejně jako kniha. Je to taková jednohubka, u které se buď budete smát, nebo ji po pár prvních stránkách odložíte a už se k ní nevrátíte. Já naštěstí spadám do první skupiny. Čekala jsem, že se u ní pobavím a také jsem se pobavila. Některé zápisky byly obzvlášť vtipné, jiné méně, ale účel kniha splnila dokonale. 


Grafickou podobu knihy dostala na starost výtvarnice, která si říká Toy Box, a svou práci odvedla mistrně. Velmi zdařilá obálka zaujme i ty, kteří tématu knihy příliš neholdují. Stejně tak ilustrace, které najdete uvnitř knihy. Barevná, přesněji modrá ořízka, už je jen třešničkou na dortu.


O svých životech vždycky s humorem

Na téma jakýchsi deníkových zápisků už pár knih vzniklo, jmenovitě například Život na který metr nestačí Karoliny Mikšíkové, která vypráví o životě poté, co se jako malá s rodiči odstěhovala na venkov. Vtipně, až sarkasticky líčené historky se váží na typický vesnický život. Pak tu máme třeba knihu Dítě jménem Kuba Terezy Melišové, jejíž autorka zase humorně a s nadhledem vypráví o tom, jaká je to dřina starat se o své velmi aktivní dítko. Žádná z jmenovaných knih není dílem, které se bude opěvovat i za desítky let, ale pro ukrácení dlouhé chvíle a rozveselení poslouží dokonale. 


Pokud víte, kdo je onou ženou filmového kritika a kdo je oním inkriminovaným kritikem, rozhodně mi dejte vědět. Mám za to, že to bude dozajista pan Sladký, ale mohu se mýlit. 


Foto: archiv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

FOLLOW @ INSTAGRAM