Platonov: Ruská klasika ožila ve své nejdokonalejší podobě

Anton Pavlovič Čechov dokáže zaujmout, nadchnout a pobavit i dnes. Hrou Platonov, kterou se rozhodli zpracovat studenti DAMU, se divákům nemohli zavděčit víc. Jenže jen sám Čechov by k pobavení diváků nestačil.

Hra, která vás znechutí, anebo dostane do varu

Ruský dramatik a prozaik sám o sobě dnes už ale tolik netáhne. Alespoň ne ty, kteří by běžně sahali po klasické ruské literatuře. Navíc ne každý o něm dokáže básnit, a ne každý je ochotný jít do divadla na hru, kterou napsal v roce 1878, a která i po sto čtyřiceti dvou letech stále umí leckoho znechutit. Jenže mezilidské vztahy jsou stále stejné. A divoké večírky jabysmet. Jen k vodce a šampaňskému postupem času přibyly další alkoholické nápoje.

Platonov je muž snů, přesněji noční můra všech žen

Platonov je muž, dle povolání by se dalo mylně soudit slušných mravů, ve skutečnosti přesným opakem ctnosti. Ač působí jako venkovský učitel, víc než učení ho zajímají ženy. Snad každá žena, která se kolem něj mihne. A ženy se mu samy velmi rády vrhají do náruče, ať vdané či svobodné, všechny do jedné jsou okouzleny jeho šarmem a vzdělaností.

Promrhané životy ani láska a peníze nespasí

Jenže pozlátko, které všechny zúčastněné osoby, včetně Platonova, provází, se brzy začíná vytrácet a tak máme možnost nahlédnout do nejhlubšího nitra mužů a žen, které spojuje nejen to, že se všichni ocitnou na stejném večírku na venkovském sídle, ale také fakt, že všichni působí jako prázdné nádoby, které se snaží všemožně skrýt sebelítost nad tím, jakým způsobem své životy promrhali a stále promrhávají. Večírek je to vskutku okázalý. Alkohol teče proudem, jídla je mnoho, sídlo je to také rozlehlé. Přitom peněz se až na výjimky nikomu ze zúčastněných nedostává. Pro prohýřené noci tak nakonec všechny čeká kruté vystřízlivění.

Každý máme víc než jednu tvář

Charismatický, avšak bezpáteřní Platonov v podání Petra Urbana, šarmantní, avšak velmi povolná Renata Matějíčková jako hostitelka Anna, krásná, avšak psychicky nevyrovnaná Sofie v podání Matyldy Königové, šarmantní a velmi vychytralý Filip Jáša jako Kiril, host dorazivší až v Paříže, či Samuel Toman jako lstivý Žid Izák, ti všichni si zaslouží obrovské uznání, neboť to, co předvádějí na divadelních prknech se rovná, vezmeme-li v úvahu, že jde o studenty čtvrtého magisterského ročníku, skutečnému vrcholu jejich hereckého umu, ale i vrcholu toho nejlepšího, co mohou diváci na divadelních prknech v současnosti vidět. Skutečný zážitek umocňuje role Stavrose Pozidise jako Osipa zamilovaného do Anny, napůl šílence napůl vykonavatele spravedlnosti, jenž z úst v druhé části hry vypustí větu, která toto představení vystihnuje naprosto přesně: „Pro dobrého člověka je každé místo dobré“. Jenže žádný ze zde přítomných lidí není dobrý (snad až na hloupou Sašu, jíž hraje Barbora Křupková, manželku Platonova, která ve své tupé nevědomosti vůbec netuší, proč si ji vzal), a tak pro ně není dobré ani místo, ať už v prostoru nebo čase, ve kterém se nyní nacházejí.

Proč prostě musíte?

Tuhle hru musíte zažít. A prožít. Vychutnat si každý její okamžik, protože je to jedna z nejlepších ruských her. A díky hereckým výkonům také nejlepší představení, které v současnosti máme možnost v pražských divadlech zhlédnout.

KDE: Divadlo DISK
KDY: pondělí 19. 10. / úterý 27. 10. / vždy od 19:30
Více se o inscenaci dozvíte ZDE.

Foto: FB Divadla DISK